Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Buďme na straně vítězů a ne na straně poražených!

Celek je vždy více než jednotlivec! A proto síla celku nakonec zvítězí nad každým jednotlivcem. Vítězství je v tomto směru naprosto jednoznačné. A přece lidé jednají jinak! A přece jednají egoisticky, sobecky a proti zájmům celku! Tím se však staví proti jeho ohromné síle nepřátelsky a tato síla je musí nakonec zničit.

A to tedy prakticky znamená, že ten, kdo dbá především na obecné dobro, kdo napomáhá k pozvednutí celku, ten je sám celkem podporován. Za takovým člověkem stojí nesmírnost síly celku, která mu urovnává všechny jeho životní cesty. Pokud totiž člověk podporuje celek, on sám stojí v síle a podpoře celku a může prostřednictvím ní úspěšně zdolávat i ty nejneuvěřitelnější překážky.

Lidé tohoto světa se však z působení pro prospěch celku vyčlenili svým egoismem. Egoismem, hledícím pouze na prospěch sebe samého.

Ano, většina toho, co lidé na této zemi dělají je děláno pouze pro jejich osobní prospěch. Právě takové uvažování je základem všech jejich snah. Pokud totiž jejich snažení i přináší užitek někomu jinému, je to zpravidla pouze vedlejší produkt. Je to jen určitý nezbytný prostředek k dosažení konečného a rozhodujícího cíle a sice, prospěchu sebe samého. Právě taková je skutečná a reálná vnitřní motivace lidí této civilizace.

Lékař tedy neléčí především proto, aby pomáhal trpícím, ale hlavně proto, aby vydělal peníze. Politik nejde do politiky proto, aby sloužil národu, ale aby především obohatil sám sebe. Podnikatel nepodniká proto, aby přinesl užitek společnosti a poskytl zaměstnání a tím i obživu lidem. Podniká především proto, aby hlavně on sám co nejvíce vydělal a co nejrychleji zbohatl. A tak dále a tak dále.

Pokud budeme k sobě opravdu upřímnými musíme uznat, že ne to pozitivní, ne to přinášející dobro celku je základním motivem veškerého našeho jednání ale žel, je jím to méně pozitivní, to zištně egoistické, co hledí především na prospěch sebe samého.

Takovýmto způsobem vnitřního nastavení se však člověk vyčleňuje z jednoty celku. Svým egoismem se staví mimo něj, protože jeho vlastní dobro je pro něj důležitější než dobro obecné. Takový člověk totiž většinou neváhá postavit se proti zájmům celku a poškodit je vždy, když z toho může mít nějaký prospěch a osobní výhody. Přednostním preferováním egoistických zájmů svého osobního „já“ se tedy dostává do střetu se zájmy celku a poškozuje je. Jednoduše řečeno, stává se škůdcem!

Člověk při všem tom co dělá totiž nezohledňuje zájmy a prospěch jiných lidí, zájmy a prospěch přírody, zvířat, rostlin a stromů, nezohledňuje prospěch a zájmy vody, vzduchu a země. Člověk nad toto všechno nadřadil pouze své vlastní zájmy a to i za cenu toho, že tím způsobí škodu jiným lidem, zvířatům, stromům, vodě, vzduchu, nebo zemi. Člověk neváhá a s větší nebo menší mírou bezohlednosti svého egoismu se obrací proti tomuto všemu. Z bezohledností prospěchářství svého egoismu se staví proti celku jako jeho škůdce a nepřítel.

Nicméně, kdyby takto konali byť všichni lidé na této zemi zemi, síla celku, o jehož velikosti nemají ani jen tušení zůstane vždy nesrovnatelně větší, než jeho část, kterou představuje celé lidstvo. A tato ohromná síla, proti níž se lidé ve svém egoistickém smýšlení postavili nepřátelsky stojí nyní proti nim. Nepodporuje je a nepomáhá jim, jak by tomu muselo nutně být, kdyby lidé ve všem svém konání vždy zohledňovali především zájmy celku. Jelikož ale tak nejednají, stojí ohromná síla celku stvoření vůči ním v tichém, nechápavém očekávání, ve kterém pomalu narůstá její nepřátelství vůči člověku. Ve všeobsáhlosti celku stvoření je totiž očekáváno, že lidstvo nakonec přece jen procitne a pozná svůj fatální omyl.

Nicméně, každým nadcházejícím dnem, ve kterém lidé nadále setrvávají ve svém sobectví, roste nepřízeň a odpor celku vůči člověku. Tento celek se totiž nehodlá nechat trvale poškozovat. Je ochoten dlouhodobě, byť i celá staletí čekat na změnu k lepšímu, pokud ale k této změně nedochází, kalich trpělivosti jednou přeteče a nesmírnost síly celku se nakonec obrátí proti těm, kteří ho poškozovali a stavěli se proti němu.

Bude to něco podobného, jako když v lidském organismu začne hlodat nějaká infekce. Tělo zmobilizuje své ochranné mechanismy, jako například bílé krvinky a vyšle je na postižené místo, aby infekci zlikvidovali.

A tak i ohromný organismus celku tohoto stvoření bude nucen zaktivizovat své obranné mechanismy a vyslat je, aby zlikvidovali zhoubnou infekci egoismu na této zemi. A tak celek v jeho obrovské moci a síle zničí všechno a všechny, kteří ho dlouhodobě poškozovali, což je nanejvýš logické a naprosto legitimní. Z této očisty organismu celku stvoření mohou vyváznout a vyváznou jen ti, kteří se naučili zohledňovat jeho zájmy. Lidé, kteří při všem co dělají zohledňují i prospěch a zájmy jiných lidí, zájmy zvířat, stromů, přírody, vody, vzduchu a země. Pouze takoví lidé mají trvalé místo ve stvoření, protože jsou přínosem pro celek. Jiní v něm místo nemají! A čas, který jim byl dosud darován jim byl poskytnut jen proto, aby pochopili a poznali omyl vlastního egoismu a změnili se k lepšímu. Pokud to nepochopí a nezmění se, budou obrannými mechanismy celku odstranění jako škodlivá infekce.

Ten, jemuž celek stvoření patří a je jeho Tvůrcem vyslal před 2000 lety na zem své poselství prostřednictvím vlastního Syna, aby se lidé naučili milovat svého bližního jako sebe samého. Jinými slovy řečeno, aby se naučili vedle svých vlastních zájmů zohledňovat i zájmy jiných lidí a přihlížet na ně.

Lidstvo však dosud neuskutečnilo ani tento první krok a to, co se na zemi rozmáhalo byl jen jejich egoismus, hledící na prospěch sebe samého a to i na úkor jiných. Kalich trpělivosti však už protéká a každý, kdo takovýmto způsobem smýšlí a jedná bude jako škodlivá infekce odstraněn z celku stvoření. Je už totiž čas, aby v něm konečně zavládlo zdraví a harmonie.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama