Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Stud a my

Je v dnešní svobodné společnosti absolutně legitimní menší, nebo větší tělesné odhalování se? Třeba v rámci současných módních trendů? Obecně se má za to, že ano. K extrémním projevům toho názoru můžeme počítat nudismus a k jeho umírněnějším projevům již zmíněnou módu a to zejména během léta, kdy se mnozí muži ohlížejí za provokativně oděnými ženami.

Tyto trendy mají samozřejmě mnoho příznivců, zdůvodňujících proč je to správné, legitimní a žádoucí. Vzpomeňme třeba například ten, že člověk přece pochází ze zvířete a u zvířat je nahota něčím absolutně přirozeným a normálním. Něčím tak přirozeným a normálním, že by to mělo být zcela normálním a žádnou výjimečnou pozornost nevzbuzujícím i u člověka, který je v podstatě pouze dalším, pokračujícím článkem dlouhodobého evolučního vývoje.

Pokusme se nyní reagovat na tento názor a poukázat na obrovský rozdíl mezi nahotou zvířat a nahotou lidí, kterou spolu nelze vůbec srovnávat. Již z povahy věci samé, čili z nepřeklenutelné druhové rozdílnosti mezi zvířetem a člověkem totiž vyplývá absolutní nelogičnost ospravedlňování nahoty člověka, nahotou zvířete.

Každý přece ví, že člověk stojí ve vývoji výše. To znamená, že jeho vnitřní podstata je úplně jiná, jako vnitřní podstata zvířete. V evolučním vývoji obdržel člověk ze zvířecího světa pouze tělo, zatímco jeho nejvnitřnější jádro – čili to, co nás od zvířat odlišuje, je úplně jiné. Je jím duch! Duch člověka, jehož úkolem je zušlechťovat a povznášet vše kolem nás, čili i z evolučního vývoje vzešlé, hmotné zvířecí tělo a přetvořit jej do výsostně lidské podoby.

Neboť první lidé se svým tělesným vzhledem podobali více na opici, jako na člověka, ale duch, bydlící v jejich nitru postupným vývojem zušlechťoval jejich polozvířecí tělo a dával mu lidskou formu.

Nahota, spojená s bytostnou podstatou zvířete byla přirozenou a vlastní ranním stádiím lidstva na zemi. Ale čím víc duch zušlechťoval tělo i vše kolem sebe, tím více byla lidmi pociťována nutnost zahalování se, která nepramenila pouze z potřeby chránit se před chladem, ale ze stále intenzivněji se probouzející vlastnosti ducha – studu. Čím byl totiž lidský duch vyvinutější, tím intenzivněji v něm rostl pocit studu. Obecně se totiž neví, že právě stud je jistým měřítkem výšky duchovní úrovně člověka: čím intenzivněji je jím vnímán, tím vyšší je duchovní úroveň daného jedince.

Podívejme se z tohoto uhlu pohledu na dění kolem nás. I v současnosti se na zemi nachází mnoho komunit a skupin, u kterých je nahota naprosto přirozená. Avšak téměř vždy jde o komunity, stojící na nižších stupních vývoje, přebývající v odlehlých pralesních oblastech, nebo jiných odlehlých částech světa, daleko od civilizace. Tito lidé jsou prostí, přirození a spontánní, žijící v symbióze s přírodou, což by v podstatě nebylo špatné, pokud by se nejednalo o ustrnutí na jednom z nezbytných vývojových stupňů lidstva.

A teď, v protipólu se podívejme na život lidí v 19. století, konkrétně na ženskou módu například v Anglii, nebo i v jiných částech Evropy, vyznačující se nošením dlouhých sukní, dlouhých rukávů a pod krkem upnutých límců.

Na těchto dvou příkladech vidíme, jak se výše vzrůstající duchovní úrovně automaticky promítá do zvýšené potřeby kultivovaného zahalování těla.

Během celé historie samozřejmě existovaly i různé menšinové trendy, snažící se eliminovat pocit studu v člověku, ovšem takzvané “ moderní“ 20. století učinilo v této oblasti přímo revoluci. Revoluci v negativním slova smyslu, jejímž prostřednictvím začalo lidstvo sestupovat dolů namísto toho, aby kráčelo vzhůru. Onen duchovní úpadek se projevil odsuzováním přirozeného studu, který začal být považován za zaostalost a nemodernost.

Zdravé cítění studu není však stíráno jen na hmotné úrovni vzrůstajícími nestydatostmi a zvráceností v odhalování fyzického těla. Stud je v lidech programově eliminován žel i v oblasti duševní a to prostřednictvím duševního odhalování se.

Vezměme si například takové zdánlivě neškodné, mobilní telefonování. Člověk někdy až žasne, o jakých důvěrných a intimních věcech jsou lidé schopni mluvit na veřejnosti, což svědčí o tom, že opravdu ztrácejí stud.

Rovněž lze zmínit, u nás ještě ne v takové velké míře jako na západě, rozšířenou módu různých psychologů a psychoterapeutů, která je založena na absolutním duševním odhalování se před jiným člověkem, čímž se v lidech cíleně ničí jedna z nejušlechtilejších složek jejich osobnosti – zdravý, přirozený stud, spočívající v bytostném právu každé lidské individuality na zachování nedotknutelnosti osobní, duševní intimity.

A tak, pod pojmem “ modernost “ se jako zvenčí – ve fyzické oblasti, tak i zevnitř – v duševní oblasti, usilovně bortí všechny mantinely zdravého studu a s těmito snahami kráčí ruku v ruce celkový duchovní úpadek lidstva. Neboť, jak již bylo řečeno, míra zdravého studu je mírou skutečné duchovní úrovně jednotlivce i mírou duchovní úrovně celé civilizace. Zákonitě totiž platí, že vzestup v pociťování studu je zároveň vzestupem společnosti, avšak úpadek studu je nezbytně úpadkem společnosti. A tento úpadek, jehož jednou z příčin je i ztráta studu právě prožíváme.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama