Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Dobro! Vždyť ani nevíme, jak ho správně konat!

Něco za něco! Tak uvažuje současný člověk. A žel i ten dobrý, protože za své konání dobra vědomě, nebo podvědomě očekává patřičné ohodnocení v podobě svého posmrtného vstupu do rajských zahrad.

Tito lidé ale nepochopili, že k bráně ráje vede jedině nezištnost. Nezištnost, o níž hovořil již Kristus v tom smyslu, že pokud někoho obdarováváme, nebo činíme jakékoliv jiné dobro, naše pravá ruka nesmí vědět, co činí levá.

Jako výstižný příklad nám může posloužit Ivan z pohádky Mrazík, který začal dělat dobro proto, aby se zbavil medvědí hlavy. Jeho úmysl byl tedy zištný a konání dobra mu mělo posloužit jenom jako prostředek k dosažení účelu.

Podobné je to například na Vánoce, kdy mnozí majetní dávají své peníze na různé dobročinné účely, očekávajíc za to reklamu své osoby, nebo své firmy.

Velmi podobné je to také, když si někdo vybere například povolání zubaře jenom proto, že zubaři dobře vydělávají. Takový člověk pak sice pomáhá lidem, ale základní motiv jeho konání je zištný.

Odměnou lidí, konajících dobro se zištným úmyslem je tedy předmět jejich zištnosti. V případě zmíněného zubaře jsou to peníze, v případě podnikatelů a firem, dávajících na dobročinnost reklama, a tak dále, a tak dále.

Jak však již bylo řečeno, korunou konání dobra je nezištnost. Nezištnost, čili konání dobra pro dobro samotné. Bez nějakých postranních úmyslů! To je to pravé a skutečné dobro, zatím co to první, konané se zištným úmyslem lze považovat pouze za určitý předstupeň ke konání skutečného dobra.

Výstižně to vyjádřil Kristus:

„Dbejte na to, abyste své dobré skutky nekonali před lidmi, aby vás obdivovali, jinak byste neměli zásluhy u vašeho Otce, který je na nebesích.

Když tedy dáváš almužnu, nedělej tak, jak to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé chválili. Amen, amen pravím vám, dostali již svou odměnu!

Dáváš-li tedy ty almužnu, ať neví tvá levá ruka, co dělá tvá pravá ruka, aby tvá almužna zůstala ukryta. A odplatí ti tvůj Otec nebeský, který vidí i věci skryté.“

Kdo tedy koná dobro, ale očekává za to určitou protihodnotu, právě tato protihodnota, právě tento předmět jeho zištnosti se mu pak stane jeho konečnou odměnou.

Pokud ale někdo jedná nezištně, pro dobro samotné, jeho odměnou je mu požehnání z Výšin. Odměnou mu bude proudění Světla do jeho života, které mu jeho bytí udělá lepším, krásnějším a šťastnějším, a které jej povznese směrem nahoru. Nahoru, k výšinám, stále blíž k ráji. K daru a výsadě smět žít věčný život rajských zahradách.

Toto je dar nad všechny dary! Dar a požehnání, jehož dosah si člověk není vůbec schopen uvědomit. Dar, vskutku hodný velkého, všemohoucího Stvořitele, odměňujícího výsadou věčného bytí všechny, kteří konají dobro pro dobro samotné.

Nezištné konání dobra má však ještě také jiné pozitiva. Jedním z nich je například ochrana před naší minulou karmou, nebo jinak řečeno, před důsledky našich vlastních, minulých špatných činů, které se k nám jako jejich původcům vracejí ve formě osudu, na základě Zákona zpětného účinku. Tyto důsledky by nás musely nutně bolestně zranit, protože co si kdo zasel, to musí také sklidit.

Avšak požehnání ze Světla, které je odměnou nezištného konání dobra, vytvoří kolem nás světlý ochranný val. Ten dokáže, přesně podle míry našeho příklonu k dobru, eliminovat vracející se důsledky našich minulých špatných skutků, přicházející k nám na základě Zákona zpětného účinku.

A nejen to! Odměnou za naši nezištnost v konání dobra nám nakonec bude také prospěch čistě hmotného a pozemského charakteru.

Žel, člověk je ale materialista a pokud se rozhodne konat dobro, většinou za to něco očekává. Něco konkrétní! A toho se mu nakonec také, za ním provedené dobro, dostane. To je pak jeho odměnou.

Nicméně lidé netuší, že kdyby dobro, které konají, byli schopni konat nezištně, jejich odměna by byla stonásobná! Jako duchovní, tak i pozemská.

Pokud tedy činíme dobro a něco za to chceme, toho co chceme se nám většinou taky dostane.

Pokud však činíme dobro a nechceme vůbec nic, naše odměna bude mnohonásobně větší.

Kdo se tedy vydal na cestu konání dobra, ať směřuje k jeho koruně – k nezištnosti. Neboť jedině takové dobro je skutečným dobrem. Skutečným, pravým dobrem pro toho, komu ho prokazujeme, ale zároveň také skutečným a pravým dobrem pro toho, kdo ho prokazuje.

PS. A na závěr ještě jedna otázka, kterou ať si na základě všeho výše uvedeného zkusí zodpovědět každý sám pro sebe: Může se dostat do nebe – dostat do ráje člověk, který koná dobro jenom proto, aby se do ráje dostal?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama