Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Jednostranní, fatální zanedbávání svých lidských povinností!

Dejte císaři, co je císařovo a Bohu, co je Boží! Jinak řečeno, dejte hmotě, co je hmotné a duchu, co je duchovní. Člověk si má plnit své povinnosti směrem ke hmotě, ale také směrem k duchu. Má tak činit přesně stejnou měrou. Ale nejedná tak! Hmotě se věnuje až nadmíru a to duchovní zanedbává. Fatálně zanedbává!

Pokud to máme vyjádřit procentuálně, starost o věci hmotné nám zabírá 98 procent času. Na duchovní nám zůstávají pouze zbylé dvě procenta, přičemž správně by to mělo být padesát na padesát. To by bylo optimální a harmonické.

Za daného stavu to však harmonické v žádném případě není. Je to jen jednostranné! Je to jednostranná připoutanost pouze na hmotné, kterému člověk obětuje všechny své síly, všechno své snažení a všechnu svou námahu. No a pro takovou jednostrannost mu pak nezbývá času na duchovní. To duchovní v člověku je pak nutně podvyživené a lidem i celé společnosti chybí rozvinutí duchovního rozměru bytí. Jedno celé, velké pole působnosti člověka zůstává zanedbané. Zůstává ležící ladem a zarostlé divokým plevelem.

No a tento fatální deficit duchovnosti způsobuje problémy jednak jednotlivcům a jednak celé naší civilizaci. Civilizaci, která je proto materialistickou a postrádající zlidšťující, duchovní rozměr bytí.

Řeknete si: ale vždyť se dá klidně existovat i takto. Ano, dá, ale nanejvýš neplnohodnotně!

Člověk má dvě ruce, dvě nohy, dvě oči a dvě uši. Zkuste si však představit lidskou bytost, která má jen jednu ruku, jednu nohu, jedno oko a jedno ucho. Takový člověk by mohl žít a do určité míry fungovat. Ale jaký by to byl život? Absolutně neplnohodnotný! Bylo by to spíše trápení. No a přesně takto, přesně takto to vypadá s každým, kdo naplňuje pouze hmotný a materiální rozměr svého bytí, přičemž ten duchovní zanedbává.

Život, jaký žije většina lidí dneška je vysoce neplnohodnotný. Není to život, ale živoření! A toto nedůstojné živoření pokračuje z generace na generaci. Žijeme ve světě, ve kterém jsme se naučili používat pouze jednu ruku, jednu nohu, jedno oko, jedno ucho a jednu polovičku mozku, a my to paradoxně považujeme za zcela normální. Považujeme to za přirozené, neboť takto to přece vždy bylo, je a přesně takto žije a jedná většina. Pro nás je to už právě takto „normální“. Pro nás by to už bylo nenormální jinak! Pro nás, kteří jsme se naučili žít s jednou rukou, nohou, okem, uchem a polovičkou mozku je nenormální každý, kdo se snaží používat obě ruce, obě nohy, oči, uši a celý mozek. Každý, kdo je duchovní, protože toto je vybočení z „normálu“. Ze všeobecného „normálu“ lidí, omezených hmotou a zaměřených pouze na hmotné.

Ve své hmotné omezenosti a ve svém zanedbávání duchovního jsme se stali karikaturami člověka. Nejsme lidsky plnohodnotní a tato neplnohodnotnost je stále více zjevnější. Množí se nespravedlnost, nespokojenost, závist, nenávist a mnoho, mnoho jiného, co lidem znemožňuje být šťastnými, spokojenými a vyrovnanými. Kvůli materialismu a nedostatku duchovnosti padly dosud všechny civilizace v dějinách, a ani ta naše se tomu nevyhne.

Dejte císaři, co je císařovo a Bohu, co je Boží! Dejte hmotě, co je hmotné a duchu, co je duchovní! Stejný díl námahy, úsilí a snažení, který člověk vynakládá na hmotné, má vynaložit také na duchovní.

V čem však spočívá ono duchovní snažení? Správné, skutečné a pravé duchovní snažení? Spočívá v poznání a naplňování duchovních zákonitostí, kterým je podřízen náš skrytý, vnitřní život. Zákonitostí, které ve svých účincích přesahují až do hmotnosti a zcela viditelně tvoří a formují náš osud. Jedině poznání a naplňování těchto zákonitostí, vložených do stvoření Stvořitelem, může udělat náš život skutečně plnohodnotným.

Poznání a naplňování! Poznání toho, proč žijeme na této zemi a jaký smysl má náš život. Poznání toho, odkud jsme přišli a kam odcházíme po smrti. Poznání toho, proč existuje utrpení, odkud pochází a jak se mu vyvarovat.

Jak vůbec může člověk žít, pokud nemá uspokojivé odpovědi na tyto zásadní otázky? Pokud v nich zůstává absolutně nevědomým? Odpověď je velmi jednoduchá: Může žít jenom nevědomě a neplnohodnotně tak, jak je tomu nyní. Může žít jenom ve zvířecí nevědomosti, která není hodna člověka! Může pouze živořit, jako dobrovolně zmrzačená bytost s jednou rukou, jednou nohou, okem, uchem a polovičku mozku.

V dnešní době je pro každého, kdo opravdu chce dostupné poznání, dávající odpovědi na všechny zásadní otázky duchovního rozměru bytí člověka. Nikdo nemusí zůstávat nevědomým, pokud nechce. Pokud ale lidé dneška nevědomými zůstávají znamená to, že takovými být chtějí. Znamená to, že nikdy skutečně nehledali, protože jinak by museli najít. Že nikdy skutečně neprosili, protože jinak by museli dostat. A že nikdy neklepali, protože jinak by jim muselo být už dávno otevřeno. Protože všechno své snažení vložili pouze do hmotného a pouze to hmotné jim zabírá všechen jejich volný čas. A proto je prázdnota, neplnohodnotnost a ubohost jejich bytí nesmírná. Proto se z nich stali tupí a politováníhodní humanoidi, neschopní pozvednout svůj zrak od materie, která naplňuje veškerý jejich duševní obzor. Jsou to ubožáci, kteří si sami zapříčinili svou nedůstojnou ubohost.

Dejte hmotě, co je hmotné a duchu, co je duchovní! Za současného stavu to znamená umenšit se v hmotném snažení, umenšit se v našich, vysoce přepjatých hmotných žádostech a nárocích, a zabrat v duchovním snažení tak, aby se vše vyrovnalo. Aby člověk plnil své povinnosti nejen ve hmotě, ale také v duchovní oblasti. Aby v oblasti, která byla dosud fatálně zanedbávána poznával a naplňoval duchovní zákonitosti, a tak se stal konečně plnohodnotným člověkem. Člověkem správně a harmonicky si plnicím své povinnosti, a proto naplněným harmonií, mírem, štěstím a vyrovnaností, které k němu mohou proudit pouze prostřednictvím dosažení plnocennosti jeho lidského bytí.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama