Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Každý si všechno odpyká!

Také vy si tak, jako mnozí jiní myslíte, že si člověk může dělat v podstatě beztrestně co chce, pokud je natolik „chytrý“, že ho přitom nepřichytí? Pokud se dokáže vyhnout tomu, aby byl postižen současnými zákony? Myslíte si, že pokud je člověk obdařen dostatečnou mírou takové „šikovnosti“, může opravdu beztrestně lhát, podvádět, krást, jednat nečestně, být nespravedlivý a zlý vůči jiným lidem?

Ano, praxe nám ukazuje, že se to dá a mnozí tímto způsobem vskutku jednají, ale opravdu si lze myslet, že takováto životní filozofie se jim může „propéci“ skutečně beztrestně?

Pravda je však taková, že absolutně nikdo z nás se nemůže vyhnout zákonité nezbytnosti odpykání všeho, co způsobil. V univerzu totiž funguje železný Zákon zpětného účinku, působením kterého se vše v kruhu vrací zpět ke svému východisku. Ať je to cokoli! Dobré, nebo špatné! Ovoce všeho, co jsme provedli, se k nám po určitém čase zákonitě navrátí zpět. A to dříve, nebo později! Něco ihned a něco třeba po velmi dlouhé době. Absolutně nic se však neztratí! Touto neomylnou zákonitostí se zaručuje spravedlnost! Ta vyšší! Bez této Zákonitosti by totiž byl pojem spravedlnost v čistě lidském pojetí a praktikování pojmem zcela prázdným.

V hloubce svého nitra totiž přece jen každý z nás jasně cítí, že nějaká Spravedlnost musí existovat. A ona skutečně existuje a projevuje se prostřednictvím železného Zákona zpětného účinku.

Stálá nezbytnost odpykávání všeho, co člověk vykonal, ať již svými činy a slovy, nebo dokonce svými myšlenkami a city, stálá nutnost odpykávání absolutně všeho, co z nás vzešlo je jako řetěz, která nás drží pevně přikované k našim předchozím činům. Je to řetěz, jejíž nelze dohlédnout konce. Řetěz, ke které svým špatným chtěním neustále navazujeme další a další pojítka.

No a v nikdy neustávajícím koloběhu účinků Zákonitosti, že všechno se jednou musí vrátit zpět ke svému východisku, aby se učinilo zadost Vyšší Spravedlnosti, je tato nutnost stálého odpykávání nevědomými lidmi subjektivně vnímána jako nikdy nekončící řetěz malých i větších nespravedlností, a menšího, nebo většího utrpení. Nevědomí lidé netuší, že všechno toto je pouze ovocem našich vlastních činů, které se k nám vracejí v železné nezbytnosti odpykávání v Zákoně opětovného návratu všeho ke svému východisku. Ovoce všech našich činů se tedy vrací zpět k bodu, ze kterého povstalo, čili k člověku samotnému. A takto to jde neustále a bez konce.

Dá se však vyprostit z tohoto nikdy nekončícího koloběhu? Z tohoto nikdy nekončícího koloběhu neustálých, větších, nebo menších strastí? Je to vůbec možné?

Ano, je to možné, přičemž existuje pouze jedna jediná cesta. A tou je dobré chtění! Pevné, vážně, silné chtění k dobru! Právě takovým druhem chtění totiž okamžitě stavíme konečný mezník v řetězu dosud nikdy nekončícího, neustálého bolestného odpykávání.

Jedině pevné chtění k dobru může tedy určit konečnou lhůtu nezbytnosti našeho odpykávání. To však samozřejmě neznamená, že všechny, našim předchozím nesprávným jednáním vytvořené činy nám budou okamžitě odpuštěny, jakmile začneme s dobrým chtěním.

Ne! Spravedlnosti musí být učiněno zadost a všechno to zlé, co jsme způsobili v minulosti musíme zpětně prožít sami na sobě, a tímto způsobem zaplatit až do toho nejmenšího haléře. Tak to požaduje Vyšší Spravedlnost!

Ale i když se našim dobrým chtěním řetěz našeho bolestného odpykávání ihned neskončí, už to přece jen není řetěz bez konce. V dálce se nám už přece jen rýsuje její konec. Už nekráčíme pouze od menšího utrpení k utrpení většímu. Už kráčíme k vysvobození! K vysvobození z řetězu nevyhnutelného odpykávání!

Pevné, vážné a silné dobré chtění je tedy cestou k našemu vysvobození! Dobré a ušlechtilé cítění a myšlení, dobrá a ušlechtilá řeč a jednání jsou cestou k naší svobodě. Cestou ke spáse!

Miluj svého bližního jako sebe sama! V těchto slovech je skrytá velká moudrost, protože všechno, co děláme jiným a jak s nimi jednáme, se nakonec vrátí k nám samotným. A to již podle mnoho krát zmiňované Zákonitosti zpětného návratu všeho ke svému východisku. Vše, co tedy děláme pro naše bližní, děláme ve skutečnosti pouze sami pro sebe! Takto lze chápat krok k dobrému chtění.

Kdo ho učiní dospěje k vysvobození, k míru, ke štěstí a ke Světlu. Kdo ho neučiní zůstane navždy spoután řetězem neustálého odpykávání, až se v jako v nikdy nekončícím kolotoči utrpení uštve na smrt. Na smrt nejen ve smyslu tělesném, ale co je mnohem horší, i v duchovním.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama