Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Kratičký příběh s neočekávanou pointou

Jistý muž si koupil v bufetu párky a odnesl si je ke stolku. Jak si je na něj kladl uvědomil si, že si chtěl koupit ještě také něco k pití. Vrátil se tedy pro nápoj. Jak však jde zpět ke stolku vidí, že při něm sedí docela inteligentně vypadající, dobře oblečený bradatý pán a konzumuje jeho párky. Muž přišel ke stolku, nic neřekl, sedl si, vzal si co ještě zbylo a začal jíst. Bradáč se na něj chvíli díval, ale ani on nic neřekl a tak spolu mlčky jedli.

Když bradatý pan dojedl, odešel. Muž dojedl také, dopil, vstal, bezděčně se podíval na vedlejší stolek a polilo ho horko. Byly na něm jeho vlastní, nedotčené párky.

Poučení: Pokud jsme přesvědčeni o tom, že někomu projevujeme milosrdenství a laskavost, může to být někdy úplně jinak. Ta laskavost a to milosrdenství může být prokazováno nám samotným.

V některých zemích s buddhistickou tradicí je zvykem, že muži stráví určitou část svého života jako mniši. V tomto období, podle osobní volby může jít i o několik let, je celým majetkem dotyčného pouze jeho oděv, který má na sobě a miska, do které mu lidé dávají potravu na každodenní přežití.

Ráno zvyknou stát mniši při cestě a čekat na potravu, kterou jim lidé dávají, aby se ten den stala jejich obživou. Nejzajímavější na celé věci však je, že při darování daru neděkují mniši, ale ti, kteří jich obdarovávají. Neděkuje tedy příjemce, ale dárce. Děkuje za to, že směl a mohl darovat.

Poučení: Pokud darujeme něco jiným, ve skutečnosti tím obdarováváme sami sebe, za co bychom tím jiným měli být vděční.

Vysvětlení: Jedině to, co jsme dokázali nezištně darovat druhým zůstane našim trvalým duchovním majetkem, přičemž o všechno to, co jsme si ponechali sami pro sebe i tak jednoho dne přijdeme.

Darem však nemusí být vždy jen dar hmotný. Může to být i dobrosrdečnost, laskavost, úsměv, nebo projevení úcty, nebo ohledu k druhým lidem.

Pokud totiž tímto způsobem nezištně dáváme, své bohatství si shromažďujeme tam, „kde nic neničí mol ani rez a kde zloděj nekrade“. Tam, kde jednoho dne všichni odejdeme. No a tam pak najdeme všechny činy námi projeveného, nezištného dobra k jiným jako bankovní vklad na účet naší vlastní osoby. Jen člověk, který projevuje dobro, který dává dobro jiným je skutečně bohatý! Bohatý pravým a nepomíjivým způsobem!

Cize znějí tato slova v našem světě. Cize znějí tato slova ve světě, kde každý shrnuje pouze sám pro sebe a středem všech snah je pouze prospěch vlastního já. A ještě snad prospěch lidí, s námi osobně úzce spřízněnými.

Cize znějí slova o nezištném dávání lidem majetným a lidem dobře zabezpečeným všemi hmotnými věcmi. Oni jsou však ve skutečnosti žebráky a chudáky, protože všechno, co mají a co nejednou nabyli na úkor jiných, vše toto budou muset jednoho dne zanechat tu a odejít tam, kde si prozíravě neshromáždili žádný kapitál. Tam se pak ocitnou s úplně „prázdnýma kapsama“, tedy opravdu jako nejposlednější chudáci a žebráci. Tam se najednou z těch prvních stanou poslední!

A zase naopak, z těch posledních a bláznů, kteří v tomto sobeckém a materialistickém světě nepochopitelným způsobem upřednostňovali hodnoty dobra a úcty k lidem, z těchto se tam stanou první. Neboť tam platí jiné hodnoty a jiná „měna“!

Pokud tedy budeme v našem životě nezištně projevovat úctu, dobro, milosrdenství a laskavost vůči druhým pamatujme, že ve skutečnosti je všechno jinak. Ve skutečnosti bude nakonec tato úcta, dobro, milosrdenství a laskavost projevena nám samotným.

A pokud budeme mít někdy pocit, že obdarováváme jiných a pomáháme jim, ve skutečnosti jsme tím obdarovávání pouze my samotní a je tím pomáháno právě nám. Vše je totiž úplně jinak, jak se zdá našemu, hmotou omezenému vnímání zde na zemi.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama