Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Lidé stojící pod zvířetem

Člověk dneška zaostal za svým vývojem. Zaostal ve svém skutečném vývoji, který ani zdaleka nepředstavuje technický pokrok, nebo úroveň vzdělanosti, jak se obecně myslí. Zní to neuvěřitelně, ale člověk dneška, onen přehnaně sebevědomý a moderní člověk se ve svém skutečném vývoji nachází pod úrovní zvířete. Pod úrovní zvířat a ostatního přírodního světa, který se na rozdíl od světa lidského vyvíjel správně.

Byli jste někdy ve volné přírodě? Určitě ano. Určitě jste viděli její krásu, nádheru, svěžest a přirozenost. A to v každé době a v každém ročním období. Pobyt v ní posiluje, osvěžuje a oblažuje. Proč je tomu tak?

Neboť volná příroda si zachovala a stále zachovává to, co člověk nemá. Neboť každá rostlina, strom, zvíře a kámen, neboť lesy, hory, jezera a vodstvo mají ve své čisté, jednoduché přirozenosti čisté spojení s nejvyšší Silou, proudící univerzem. A právě tato Síla čistým způsobem vyzařuje z každé rostliny, stromu a ze všeho přírodního světa a lidí oblažuje a obšťastňuje. Přírodní svět tuto nejvyšší Sílu jednoduše přijímá, stojí v jejím proudění a čistým způsobem ji prostřednictvím vlastního bytí a působení zrcadlí a dále předává navenek.

Rostlina je rostlinou, kámen kamenem a zvíře zvířetem. A člověk měl být člověkem! Také člověk měl sebou nechat proudit tuto nejvyšší Sílu univerza čistým způsobem.

To by bylo bývalo úplně stačilo. Neboť tak, jak zvíře svým jednoduchým, čistým bytím přijímá nejvyšší Sílu, procházející univerzem, nechává ji sebou proudit a dále ji čistým a přirozeným způsobem předává navenek, stejně také člověk měl ve své čistotě a přirozenosti nechat sebou proudit tuto Sílu a svým bytím i svou činností ji předávat navenek.

Člověk měl být člověkem! Vždyť to je jeho prvořadá role! Měl jím být v čisté a jednoduché přirozenosti svého bytí! Měl být čistě stojící v proudění Síly a rozdávající ji čistým způsobem všude kolem sebe.

Člověk měl být v první řadě člověkem v těch nejelementárnějších projevech vlastní osobnosti: ve svém cítění a myšlení! V čistotě, vznešenosti a ušlechtilosti svého cítění a myšlení! Člověk měl být ušlechtile, čistě a vznešeně myslícím člověkem! Člověkem, který právě prostřednictvím čistoty a ušlechtilosti svého cítění a myšlení nechává sebou proudit a nechává ze sebe směrem ven vyzařovat nejvyšší Sílu, proudící univerzem.

Člověk měl být člověkem! Člověkem ušlechtilých citů a myšlenek! K nádheře čistého působení přírodního světa by se tak přidružila také nádhera působení člověka. Pak by bylo všechno takové, jaké být má! Pak by byla nejen rostlina rostlinou, zvíře zvířetem a kámen kamenem, ale také člověk skutečně člověkem! Pak by byl na zemi ráj! Krása lidstva, krása člověka by se totiž vyrovnala kráse a nádheře působení přírody. Dokážete si to představit?

Ano, čistota, ušlechtilost a vznešenost cítění a myšlení jsou ztraceným klíčem k bráně ráje. Jsou podstatou pravé lidské velikosti! Jsou základním kamenem pravého lidství!

Dnes je však žel všechno úplně jinak! Rozhodující význam čisté jednoduchosti a přirozenosti nebyl lidmi vůbec pochopen a doceněn. Vždyť kdo v dnešní době je ještě schopen vůbec připustit, že by právě zachovávání čistoty jeho vlastního cítění a myšlení mohlo mít nějaký zásadnější vliv? Že by v nějakém úsilí o čistou cítění a myšlení mohlo spočívat doslova všechno? Vždyť mnohým je takové něco k smíchu. Vždyť čistota cítění a myšlení je dnes tím nejposlednějším, na co se dbá. Člověk se přece musí soustředit na mnohem důležitější věci. Člověk má budovat, vydělávat, získávat, dobíjet a pak si užívat.

A tak dnes vidíme takzvaného moderního člověka, jak vyrábí auta, sedí u internetu, telefonuje mobilem, vidíme jej, jak cestuje po celém světě, létá do vesmíru, vidíme jej jak studuje, sportuje, vidíme jej jak se baví a chodí na dovolené, přičemž to nejzásadnější a nejpodstatnější, na čem má stát jeho lidství, čili jeho myšlení a cítění se podobá zahradě, zarostlé tím nejdivočejším plevelem. Podobá se hromadě hnoje!

Ano, žijeme v moderní době technického pokroku, ale naše nitro je plné hniloby. Žijeme v době technického pokroku, ale nejsme lidmi v pravém a chtěném smyslu! Zvířata jsou zvířaty, ale my lidmi nejsme! Neboť na to, co dělá člověka člověkem vůbec nedbáme! Neboť vůbec nedbáme na čistotu a ušlechtilost vlastního cítění a myšlení!

Je slepý a hluchý ten, kdo nevidí zkaženost, ubohost a nízkost světa lidského. Vždyť všude je pouze plno sobectví, chamtivosti, závisti, nenávisti, nenasytnosti a zvrhlosti. Nezaujatého pozorovatele se musí zmocnit hnus z toho, kam jsme to dopracovali. Neboť celý moderní pokrok je jen směšným pozlátkem, zakrývajícím vnitřní, hnilobnou zkaženost lidské civilizace.

Pokud se ale jednou člověk nestane člověkem, všechno vyjde vniveč. Pokud se jednou člověk nestane čistým a ušlechtilým člověkem v těch nejpřirozenějších projevech své osobnosti – ve svém myšlení a cítění, pak se vše, co bude vytvářet, stane jen banální fraškou, plnou malicherné nízkosti.

Člověče, staň se konečně v první řadě člověkem! Pouze pak můžeš vybudovat civilizaci, hodnou pojmu lidská! Strom, kámen rostlina i zvíře to již dokázali. Oni jsou takovými, jakými být mají. Pouze ty ještě takovým nejsi! Proto dnes stojíš níže, jako oni! Níže v tom živém, pravém a skutečném! V tom opravdovém a rozhodujícím, přičemž jakékoli ohánění se technickým pokrokem je jenom ubohým sebeklamem. Sebeklamem, schopným oklamat a uspokojit pouze prázdných, povrchních a mělkých. Sebeklamem, který je očividný každému, kdo je schopen alespoň trochu samostatněji myslet a uvažovat.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama