Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Nekvalita plození plodí nekvalitu

Při aktu plození lidé většinou rádi klesají na úroveň zvířat, protože se při tom nechávají strhávat čistě zvířecími pudy. Nedokážou v této situaci setrvat na úrovni, hodné lidské bytosti, a klesají hluboko pod úroveň své důstojnosti. No a tento hluboko znehodnocený přístup k aktu plození se nemůže obejít bez tomu odpovídajících důsledků. Důsledků, které logicky nemohou být jiné, jako negativní.

Zkusme si představit, jaké mnohem rozdílné by to bylo tehdy, kdyby dvojice, přistupující k tělesnému spojení, věděla o požadavku zachování čistoty a ušlechtilosti, vztahující se na každou lidskou bytost, která smí žít ve stvoření, a na vše, co tato bytost činí. S takovýmto postojem k absolutně všemu ve svém životě by potom samozřejmě přistupovala také ke vzájemnému tělesnému spojení.

A teď, v ostrém kontrastu si zase představme jinou dvojici, která nikdy neslyšela o žádném požadavku čistoty a ušlechtilosti, který by měla uplatňovat ve svém životě. Takováto dvojice nechává proto při tělesném spojení naplno propuknout všechny nízké zvířecí pudy své tělesnosti.

To vnější, čili samotný akt tělesného spojení je tedy u obou dvojic zhruba stejný, ovšem vnitřní přístup k němu je diametrálně rozdílný.

A teď otázka: je možné, aby něco tak zásadním způsobem vnitřně rozdílné, nemělo žádný vliv na kvalitu nově vzniklého dětského tělíčka, které bude počato? Lze předpokládat, že je opravdu úplně jedno, pokud bude nový život počat v tělesných vášních zvířecí smyslnosti, nebo v upřímné snaze o čistotu a ušlechtilost?

Ne, není to jedno! Náš vnitřní přístup, kvalita našeho vnitřního přístupu k vnějším věcem přece určuje kvalitu těchto věcí! A tak také vnitřní rozpoložení lidí při aktu plození určuje, a přímo ovlivňuje kvalitu nově vznikajícího života, který bude počat. Nízké, zvířecí pocity při plození jsou jednou z příčin stále většího vnitřního a morálního úpadku naší civilizace.

A nejen to! Nejen že početí většiny lidí dneška je poskvrněno nečistou smyslností, ale obecně se vůbec nic neví ani o dalším, ještě zásadnějším zlomovém okamžiku, ke kterému dochází v polovině těhotenství. Je to období, kdy se do pozemského tělíčka vtěluje duše. Nová lidská duše, která se s nastávající matkou spojuje prostřednictvím stejnorodosti vnitřního života v polovině těhotenství.

Hned po početí se totiž kolem nastávající matky začnou shromažďovat lidské duše, toužící po hmotném zrození v těle na zemi. Která duše z tohoto množství to konkrétně bude, o tom rozhoduje matka v polovině těhotenství prostřednictvím stavu a kvality svého vnitřního, citového a myšlenkového života. Jím vytváří spojovací vlákno ke zcela konkrétní duši, odpovídající vnitřnímu stavu matky svou stejnorodostí. A tak, na základě velkého vesmírného Zákona stejnorodosti, vstupuje nakonec duše do pozemského tělíčka a zajímá jej pro sebe. Fyzicky se to projeví prvními pohyby dítěte, které matka právě v tomto období pocítí.

Protože se o tomto nesmírně důležitém ději vůbec nic neví, jsou do pozemského vtělení přitahovány velmi nízké lidské duše. Duše, způsobující problémy a utrpení rodičům, sobě, jako také úpadek celé společnosti. A to všechno jen proto, že lidé nevědí, a i když se dozvědí, nechtějí připustit zásadní skutečnost vlivu kvality, nebo nekvality jejich skrytého, vnitřního života na reálné, fyzické dění kolem nás. Nechtějí v žádném případě připustit, že kvalita, nebo nekvalita jejich citového a myšlenkového života zásadním způsobem ovlivňuje a určuje kvalitu, nebo nekvalitu reálného života, který musí žít.

Je to však tak a ne jinak! Platí to vždy a v každé situaci, čtyřiadvacet hodin denně. To, jakými vnitřně jsme, čím se vnitřně zabýváme utváří, určuje a formuje naši každodenní realitu i náš budoucí osud.

A právě zmíněné období půlky těhotenství je toho reálným důkazem. Důkazem s celkem konkrétními důsledky, kdy vnitřní stav matky určí na základě Zákona stejnorodosti kvalitu, nebo nekvalitu nově příchozí, lidské osobnosti.

O této zákonitosti nemusíme vědět, můžeme ji ignorovat, nebo se z ní vysmát, ale v žádném případ není v našich silách vyhnout se její účinkům. Ona působí, i když o ní víme, nevíme, nebo nechceme vědět. Můžeme ji tedy klidně ignorovat tak, jak se to děje dnes, ale každá budoucí matka na této zemi zůstane podrobena její účinkům. Jedině na ní, na stavu jejího vnitřního života bude vždy záležet, jaké dítě se jí narodí a jaké vlastnosti bude mít. Kvalita jeho osobnosti bude vždy dokonalým odrazem kvality stavu vnitřního života matky v polovině těhotenství.

Kdo nevěří, může v této věci jednat tak, jako dosud. Vždyť nakonec, ty nejtvrdší důsledky dopadnou na něj, protože podobným nezodpovědným rodičům se narodí děti, které jim nepřinesou mnoho radosti. Následná výchova, i kdyby byla nadmíru kvalitní, již pak nemůže zásadním způsobem změnit to, co bylo zameškáno, nebo definitivně určeno právě v polovině těhotenství. Dobrá výchova může dítě samozřejmě jistým způsobem obrousit, ale nikdy nemůže změnit vlastní strukturu jeho osobnosti, která byla nezměnitelným způsobem definována vnitřním stavem matky v polovině těhotenství.

Nicméně moudří dokáží využít toto poznání ve svůj prospěch. Jedině jim je určen tento text. Odpovědná matka se bude snažit dbát na kvalitu svého vnitřního života v období půlky těhotenství. Bude dávat pozor na to, aby její cítění a myšlení bylo jen čisté a ušlechtilé. Bude dbát na to, s kým se v tomto zlomovém období setkává, protože její duševní stav mohou ovlivnit také lidé, kteří se kolem ní nacházejí. Moudrá nastávající matka bude přísně dbát, aby všechno, ať již v jejím nitru, nebo v jejím okolí bylo dobré, čisté, ušlechtilé a harmonické, aby host, který ji navštíví, čili nová lidská osobnost, která dostane příležitost k pozemskému zrození, byla dobrá, ušlechtilá a harmonická, přinášející štěstí, dobro a pozitivitu matce, sobě a užšímu, jako také širšímu okolí.

Kdo by nechtěl takové dítě? Kdo však chce takové dítě, má to možnost ovlivnit, nebo dokonce určit. A právě ženám je výše popsaným způsobem dána možnost určovat a přímo ovlivňovat kvalitu nové generace. Jsou to totiž právě ženy, které určují, kam se celá civilizace bude ubírat. Či dolů, nebo nahoru.

Kam se ubírá dnes je každému, kdo není zcela slepý až příliš patrné. Neznalost a nevědomost o základních duchovních zákonitostech totiž nikoho nevyjímá zpod jejich účinků. Lidé dneška o nich ale nevědí proto, že o nich vědět nechtějí. Neboť vše jiné je pro ně mnohem důležitější a na všechno ostatní si najdou dostatek času, jen paradoxně nikdy ne na to nejpodstatnější a nejdůležitější.

A přitom je to tak jednoduché! Stačí pouze více dbát na čistou a ušlechtilost vlastního cítění a myšlení, a všechno, úplně všechno kolem nás se začne zlepšovat. Co nám brání, abychom to nezkusili?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama