Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Neštěstí s názvem meditace

V současnosti je velmi frekventovaným pojem meditace. A spolu s ním také všechny praktiky s tímto pojmem související. Jde o praktiky, jejichž účelem má být duchovní pozvednutí, transformování vědomí, nebo prožívání spojení se Stvořitelem. Žel, ve vztahu k pojmu meditace a ve vztahu k praktikám, které za ní stojí, se tak v drtivé většině vůbec neděje. Děje se spíše pravý opak! Namísto Světla se člověk spojuje a váže s temnotou.

Abychom pochopili, v čem se skrývá zrada meditace, porovnejme si ji s tím, co je správné. Porovnejme si ji s modlitbou! Je třeba ale zvláště zdůraznit, že se správnou a skutečnou modlitbou, a ne s bezmyšlenkovitým odříkáním nějakých naučených slov, ve kterých není ani špetky citu. Takovýto druh modlení, pouze čistě z povinnosti, to jsou jen prázdná slova bez obsahu, které se rozplynou v nic. Je to něco naprosto bezcenného, protože modlitbu dělá modlitbou pouze vroucnost citu.

Správná modlitba spočívá ve vzplanutí citu, směřujícího vzhůru. Pokud se nás zmocní radost, nebo třeba bolest, nebo úzkost, to vše jsou silné city, které se nám mohou stát podnětem ke skutečné a pravé modlitbě. Silné city jsou jako křídla, které mohou v modlitbě povznést našeho ducha k výšinám, odkud k nám ve zpětném účinku začne proudit radost, klid, mír a vyrovnanost.

Modlitba bez citu je jako pták bez křídel. Pták, který nemůže létat, a proto se smutně vláčí pouze po zemi. A to je právě ona, již výše zmíněná, povrchní a bezmyšlenkovitě odříkávána modlitba, v níž není citu.

Vroucnost citu při modlitbě určuje výšku, do jaké jsme se schopni dostat. V nejvroucnějším citu a při nejsilnějším citovém prožívání, jakého je člověk schopen, může jeho modlitba vzlétnout až ke stupňům trůnu Nejvyššího.

Ale vraťme se zpět k problematice meditace. Dokud správná modlitba letí na křídlech citu okamžitě prudce vzhůru, při meditaci tomu tak většinou není. Meditaci chybí jednoznačnost tahu směrem nahoru. Rozptyluje se spíše do šířky, přičemž v ní jde o zaměřování se buď na sebe sama a své pocity, koncentrování se na nějaké předměty, nebo pojmy a podobně.

Při správné modlitbě bývá cílem všech snah jednoznačně vždy jen to nejvyšší a ten Nejvyšší, zatímco při meditacích tento ústřední cíl chybí a je nahrazen cíli jinými. Jak již bylo řečeno, třeba koncentrací na něco, na nějaký bod, na určitou čakru, na nějakou mantru a tak dále. K čemu však při tom dochází?

Kromě hmotné reality, kterou člověk vnímá svým denním vědomým, existuje ještě také jiná, jemnější realita, kterou je možné vnímat ve změněném stavu vědomí. V přirozenosti zákonů univerza jsme ale ve svém denním vědomí jakoby zdí oddělení od této jemnější reality. Pokud jsme dostatečně vnímaví, můžeme samozřejmě vycítit, že něco takového existuje. Že prostě existují věci mezi nebem a zemí.

No a hlavním účelem meditace, která na rozdíl od správné modlitby nesměřuje vždy bezpodmínečně nahoru, je prostřednictvím různých mentálních technik, nebo umělým navozováním změny vědomí, postupně odstranit ochrannou zeď denního vědomí a vytvořit v ní průnik do oné zmiňované, jemnější reality bytí. A to se podle druhu citlivosti meditujícího daří buď rychleji, nebo pomaleji.

Pokud se to podaří, a účelem meditace je, aby se to podařilo, člověk začne vnímat, vidět a prožívat tuto jinou, jemnější realitu. Velké nebezpečí se však skrývá v tom, že ne všechno, co se nachází tam na druhé straně je dobré a čisté. Spíše naopak, protože okolí naší země obklopuje žel většinou nízkost, nečistota a zlo, protože právě toto lidé preferují. Ať již ve svých vnějších vztazích mezi sebou, nebo ve svém skrytém, vnitřním životě.

Proto je tedy více zla a nízkosti také na druhém břehu v jiné, jemnější realitě bytí, v okolí naší země, kam odcházejí duše pozemských lidí po fyzické smrti.

Pravděpodobnost, že v těchto úrovních natrefíte na nízkost, nečistotu, ba až zvrhlost je mnohem vyšší, než pravděpodobnost, že tam natrefíte na čistotu, vznešenost a ušlechtilost.

Správnou modlitbou, která je vždy jednoznačným tahem směrem nahoru, se člověk automaticky vyhne všem takovým nebezpečím. Nicméně meditace, jejímž prostřednictvím jsme dosáhli průchodu ve zdi denního vědomí do jemnější reality nás přímo a nepřipravené vrhá do obrovského nebezpečí, protože vinou způsobu života a myšlení lidí se také tam, na druhém břehu, nachází mnohem více nízkosti a zla, jako ušlechtilosti a dobra.

Naivní navazování spojení s jemnější realitou bytí, které nabízí množství meditačních mentálních technik, může tedy člověka nesmírně zatížit a způsobit mu netušené duchovní škody. Dobrovolně tím totiž podává ruku špatnému a nečistému, které se tam nachází ve zvýšené míře. Vždyť ne náhodou jsme svým denním vědomým od všech těchto nebezpečí velmi dobře chráněni.

Skutečná, pravá modlitba směrem k Nejvyššímu proletí vysoce přes tyto nížiny, které netřeba vůbec znát. Pokud máme v modlitbě jako cíl před sebou pouze to nejvyšší a toho Nejvyššího, žádné nebezpečí nám nehrozí.

Pokud však chce někdo prožít, zažít, zkusit a vidět prostřednictvím různých meditačních technik, a podlehne klamavým příslibům duchovního vzestupu, který mu nabízejí různí duchovní mistři, zbytečně se tím vystavuje kontaktu s nízkým, které se na něj naváže a duchovně jej strhne dolů.

Člověk se má v první řadě snažit žít čistý a spravedlivý život podle Zákonů Nejvyššího, čili podle Desatera i podle učení Krista, a prostřednictvím skutečné modlitby citu je mu dána možnost navázat spojení se Světlem Stvořitele. To mu dodá jistotu poznání existence Boha a pevné přesvědčení ve vítěznou sílu dobra, čistoty, ušlechtilosti a spravedlnosti, které se bude snažit prosazovat ve svém každodenním životě o to větší silou a nadšením.

Toto je správná cesta, při které člověk nepotřebuje znát žádné nížiny, které mu s falešným příslibem duchovního vzestupu zavádějícím způsobem nabízí meditace.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama