Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

O mylném chápání fenoménu utrpení v křesťanství

Koho Stvořitel miluje, toho křížem navštěvuje! Toto úsloví vzniklo v křesťanském prostředí a vyjadřuje názor, že utrpení v životě člověka je jakýmsi darem od Stvořitele. Nachází se v tom sice zrníčko pravdy, ale to nesprávné a mylné je v pochopení zmíněného rčení převažující. A zašlo se v tom až tak daleko, že se utrpení začalo považovat za jakési zvláštní vyznamenání od Nejvyššího. Mnozí takzvaní „svatí“ si na základě toho sami způsobovali různé druhy utrpení, nebo dobrovolně snášeli různou nepohodu, kterou by jinak vůbec snášet nemuseli, jen aby se zalíbili Stvořiteli.

Vnímání utrpení jako zvláštního vyznamenání od Nejvyššího je omyl! Vždyť něco takového se vůbec neslučuje s podstatou Stvořitele, který je Láskou. A Láska, to je přece štěstí, mír, radost a harmonie! Vždyť Láska Stvořitele přece chce, aby lidé byli šťastní a ne aby trpěli. A proto Nejvyšší v žádném případě lidem nerozdává utrpení, jako nějaké zvláštní vyznamenání. Proto rčení: Koho Stvořitel miluje, toho křížem navštěvuje, nemůže být správně. Takové něco by totiž Tvůrce, který je Láskou nikdy nedělal.

Utrpení lidí nepřichází z rukou Nejvyššího! Utrpení si způsobují lidé samotní! Utrpení vzniká na základě Zákona zpětného působení, který ve velkém díle Páně zajišťuje fungování Spravedlnosti.

Tento dokonalý Zákon a Spravedlnost s ním spojenou lze vyjádřit jednoduchými slovy: co si kdo zaseje, to také sklidí. Kdo tedy konal dobro, vrátí se mu v Zákoně zpětného působení v znásobené míře dobro. Kdo však konal zlo, vrátí se mu v účincích téhož Zákona zlo. Takto prostě a jednoduše to funguje. Jde zde o čistou Spravedlnost, protože každému se dostane pouze toho, co si on sám ve své minulosti zasel. V minulosti nedávné, dávnější, nebo velmi dávné. Ba dokonce až v minulosti, přesahující hranici jednoho pozemského života. Ano, dokonalý Zákon zpětného působení daleko přesahuje hranici jediného pozemského života a to směrem do budoucnosti, jako také směrem do minulosti.

Směrem do budoucna v tom smyslu, že bytí člověka kontinuálně pokračuje i po pozemské smrti a směrem do minulosti v tom smyslu, že na zemi nikdo z nás nebyl pouze jedinkrát, ale byli jsme zde již vícekrát. V poznání zákonitosti opětovných příchodů lidí na zem tkví pochopení toho, proč například trpí děti, proč se každý z nás rodí do různých životních poměrů a podobně. Proto nejednou utrpení, které nás potkává, může mít svou příčinu v našem předchozím bytí na této zemi.

I když tedy člověk nezná dávnou příčinu, proč konkrétně trpí, může si být stoprocentně jistý, že netrpí nespravedlivě. Může si být stoprocentně jistý, že jeho utrpení je naprosto spravedlivým projevem Zákona zpětného působení, na jehož základě k nám může přijít, a vždy přichází jen to, co jsme sami ve své minulosti zaseli. Neboť neochvějně platí: co kdo zaseje, to také sklidí!

Pokud jsme tedy v minulosti seli zlo, ať už svými slovy, nebo činy, nebo ve skryté podobě prostřednictvím svého cítění a myšlení, v prožívání utrpení se nám toto, námi zformované zlo jednoho dne určitě vrátí. Tak to vyžaduje Spravedlnost, na jejímž základě musíme za všechno zaplatit vlastním prožitím, a to až do posledního haléře.

Co je přitom ještě potřeba zvláště zdůraznit je fakt, že Zákon zpětného působení bere na zřetel také naše cítění a myšlení, čili náš skrytý, vnitřní život, na jehož kvalitu vůbec nedbáme. Pokud však ve svém cítění a myšlení, které nikdo nevidí, sejeme zlo, pokud v sobě chováme závist, nenávist, nečisté myšlenky, nečestnost a podobně, neznamená to, že za to nebudeme bráni k odpovědnosti. Právě naopak! Naše nekontrolované cítění a myšlení, náš nečistý, povrchní, zkažený a prázdný vnitřní život bývá příčinou mnohého našeho utrpení. Neboť Zákon, co kdo zaseje, to také sklidí, se bez výhrady vztahuje také k našemu skrytému, vnitřnímu životu.

Pokud se tedy někdy budeme ptát, proč trpíme, nebo proč musí trpět zdánlivě dobří lidé kolem nás, příčina utrpení může spočívat třeba právě v nezřízeném a nečistém vnitřním životě. Ve vnitřním životě, jehož zásadní vliv na lidský osud nám dosud unikal. Ve vnitřním životě, který však v žádném případě neuniká účinkům Zákona zpětného působení.

Utrpení na nás tedy neposílá Stvořitel! Způsobujeme si jej jen my samotní! Utrpení je plodem našich vlastních činů! Je sklizní naší vlastní setby! Je projevem velké Spravedlnosti Nejvyššího, na základě níž každý z nás musí prožíváním vlastního utrpení zaplatit za zlo a utrpení, které on sám způsoboval v minulosti jiným.

Koho Stvořitel miluje, toho křížem navštěvuje! A přece je v tomto úsloví také zrníčko pravdy tak, jak bylo zmíněno na začátku. Avšak pouze na základě předchozího výkladu lze z tohoto rčení ono zrníčko pravdy správně vyloupnout. Spočívá v pochopení, že utrpení je v určitém smyslu přece jen milost. Milost, kterou dokáže pochopit a přijmout pouze člověk znalý, a proto zrale přijímající vlastní utrpení. Člověk, přijímající vlastní utrpení jako možnost zaplatit za staré viny a vyrovnat staré účty. Jako možnost osvobodit se od všeho zlého, co sám kdysi způsobil. Pokud bude takto zrale přistupovat ke svému utrpení, stane se pro něj cestou k postupnému osvobození. Cestou k zaplacení a vyrovnání všech svých vin, aby pak, po vyrovnání svých starých účtů mohl žít život bez jakéhokoli utrpení. Aby mohl žít již jen ve štěstí, radosti a míru.

Pokud člověk dosáhne tohoto bodu a pak bude svými city a myšlenkami, svými slovy a činy sít pouze dobro, bude k němu v účincích Zákona zpětného působení proudit již jen dobro. Neboť ten, kdo má vyrovnané všechny své účty a již jen štěstí a dobro rozdává, musí zákonitě jen štěstí a dobro sklízet.

Kéž by se co nejvíce lidí dostalo až sem. Kéž by co navíc lidí dokázalo obrátit účinky železného Zákona zpětného působení ve svůj prospěch tak, jak se ještě dnes děje v jejich neprospěch. K tomu je však potřeba, abychom se alespoň do určité míry stali znalými těchto Zákonitostí, které nejsou vůbec složité a především, abychom se změnili k lepšímu. Abychom konečně pochopili, že prostřednictvím svých citů a myšlenek, i prostřednictvím svých slov a činů musíme šířit pouze dobro, pokud chceme pouze dobro a štěstí sklízet.

Kdo ale dobro nečiní, ať ze svého utrpení neobviňuje Stvořitele, ale ať hledá jeho příčinu pouze v sobě samotném.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama