Reklama
 
Blog | [email protected]

O vztahu současných neplnohodnotných potravin k vzestupu ducha

Žijeme v realitě, v níž lidé svým přístupem a svým jednáním pokřivili tisíce věcí, což ostatně musí mít velmi negativní dopad na ně samotné. A tento negativní dopad se projevuje třeba také v nekvalitě potravin, které konzumujeme.

Vše, co existuje v našem univerzu, má své vyzařování. Je to věc všeobecně známá a dokonce také vizuálně zachycena na principu Kirlianové fotografie. Své specifické vyzařování má každý kámen, každá rostlina, každé zvíře, každý člověk, ale také každá potravina.

Tato záření jsou buď normální a přirozená, nebo vykazují poruchy a odchylky od normálu. Každé onemocnění je třeba u člověka jasně čitelné na specifických změnách jeho normálního vyzařování. Na základě těchto změn je možné určit onemocnění konkrétního tělesného orgánu.

No a to samé platí i ve vztahu k jednotlivým potravinám a různým přírodním produktům. Vezměme si třeba nějaké ovoce, například jablka, která vědomě pěstujeme bez použití jakýchkoliv chemických přípravků. Pokud porovnáme jejich vyzařování s jablky pěstovanými standardním způsobem, jako například v Itálii při dálnicích, kde se v sadech za sezónu aplikuje 25 postřiků, vzájemný rozdíl ve vyzařováních je evidentní. V prvním případě jde o vyzařování zdravé a normální, a ve druhém případě o vyzařování posunuté, ochuzené a nezdravé.

Říká se, že ve zdravém těle zdravý duch. Pokud konzumujeme ovoce v poctivé biokvalitě, do naší soustavy tělesného vyzařování přijímáme vyzařování povzbuzující a zdravé, které podporuje zdraví našeho těla. Tím se našemu duchu, nacházejícímu se v těle, dostává přesně takové zdravé tělesné podpory, jakou pro svůj vývoj na zemi potřebuje.

Pokud ale naopak konzumujeme ovoce prošpikováno chemií, jaké se prodává v supermarketech, do své soustavy tělesných vyzařování přijímáme vyzařování nedostatečná a chorobná, která posouvají naše osobní vyzařování mimo normál. Tím se však našemu duchu, nacházejícímu se v těle, nedostává takové opory, jakou potřebuje ke svému zdravému pozemskému vývoji a stává se slabým.

A výše zmíněný příklad s jablky není samozřejmě ojedinělý, protože žel, podobným způsobem jsou v současnosti posunuta a zdegenerována vyzařování většiny všech prodávaných potravin.

Pro zajímavost zmiňme ještě jeden příklad. Třeba zátěž vepřového masa antibiotiky. Česká prasata vykazují hodnotu 79,2 mg antibiotik na kilogram živé hmotnosti. Polská 132,2. Belgická 161,1. Německá 204,8. Španělská 242. A maďarská až 245,5 mg antibiotik na kilogram živé hmotnosti.

To však znamená, že tato skutečnost se musí nutně negativním způsobem projevit také na charakteru vyzařování konkrétního vepřového masa, na rozdíl od normálního vyzařování masa prasat odchovaných doma, přirozeně a bez antibiotik.

V dnešní, takzvané moderní době, jsou tedy podobným způsobem posunuty vyzařování všech potravinových produktů, což se po jejich konzumaci nutně projeví i na našem vlastním tělesném vyzařování, které se tím posouvá mimo normál.

Ve zdravém těle zdravý duch! V současnosti ale žel žijeme v době, ve které jakoby se někdo intenzivně snažil o to, aby bylo přirozené a normální tělesné vyzařování lidí posunuté, a aby náš duch, který ho potřebuje, jeho ztrátou ztratil pevnou oporu pod nohama a stal se slabým. Aby se stal nezdravým duchem v nezdravém těle, a tak nemohl splnit své poslání ve hmotném světě, kterým je duchovní vzestup.

Neboť náš duch má směřovat k výšinám Ducha! Má se ve hmotném světě a ve fyzickém těle zdokonalovat v ctnostech a v rozvíjení dobra, aby po dosažení zralosti mohl opustit hmotnost, vstoupit do věčné říše Ducha a žít tam.

Překonáváním přirozeného odporu hmoty, překonáváním vášní a žádostí těla, formováním materiálního světa do souladu s hodnotami ducha, čili hodnotami spravedlnosti, cti, pomáhající lásky a ušlechtilosti, tím vším posiluje duch člověka sebe sama, ale zároveň tím pozdvihuje také materiální realitu, ve které žije. Tak duchovně roste a dozrává, čímž postupně spěje k nabytí plné zralosti. A ta mu nakonec otevře brány ráje. Brány království nebeského – království Ducha. No a za tímto účelem má mít duch člověka pevnou oporu ve zdravém a normálním vyzařování svého fyzického těla.

Ale pozor! Pokud by bylo vše jak má, pokud by tedy bylo vše úplně ideální, takový stav čistě sám o sobě duchovní vzestup nepodmíní, ani ho nepřivodí. Duchu člověka se tím poskytují pouze ty nejpříznivější podmínky k jeho působení na zemi. Jedině na vážném a zásadním osobním rozhodnutí ducha každého člověka záleží, jestli se jeho životní prioritou opravdu stane duchovní vzestup, nebo zda si za svůj cíl zvolí pouze čistě materialistický způsob existence, s jeho hodnotami, kterými jsou peníze, majetky, konzum a užívání si.

Na chtění a osobním rozhodnutí každého lidského ducha tedy záleží, zda si zvolí pravou cestu vzhůru, k výšinám Ducha, prostřednictvím rozvoje ctností a života v souladu s nimi, nebo si naopak dobrovolně zvolí falešnou cestu dolů, k pevným vazbám pouze na hmotné, prostřednictvím uznávání jedině materiálních hodnot a jedině materialistického způsobu existence.

Prvá cesta je cesta k naplnění skutečného smyslu našeho bytí, završeného vstupem duchovně dokonalé osobnosti do věčné a nehynoucí říše Ducha. Druhá cesta je naopak cestou ke ztrátě vědomého bytí, pevně fixovaného pouze na hmotný svět, který v přirozeném koloběhu směřuje od svého vzniku ke svému zániku.

Dobrou zprávou pro všechny je tedy skutečnost, že duch se svou schopností rozhodovat je v konečném důsledku silnější, než všechny nepříznivé faktory, které se mu snaží zabránit v jeho duchovním vzestupu, a tím v naplnění smyslu jeho bytí.

Vězte proto všichni, že nic nemůže zadržet ducha člověka, který se pevně rozhodl pro svůj osobní vzestup k výšinám! Ano, je sice možné, že mu budou házeny klacky pod nohy, je možné, že mu bude různými způsoby bráněno, ale svým nezlomným a pevným chtěním je schopen zdolat všechny překážky. I navzdory ním je člověk schopen myslet, jednat a žít v souladu s hodnotami spravedlnosti, cti, dobra, pomáhající lásky a ušlechtilosti, čím bude duchovně růst, dozrávat, a tím se přibližovat ke konečnému cíli své cesty a k vítěznému završení vlastního bytí – k zlatým branám věčného království nebeského.

Samozřejmě, že pokud by duchu člověka na zemi při jeho velkém snažení napomáhala zdravá a plnohodnotná vyzařování jeho fyzického těla, bylo by to úplně ideální. Byla by to podpora, kterou duch člověka ve svém těle má normálně mít, a proto je opravdu potřebné, abychom se mu to snažili poskytnout v maximální možné míře. A to svou snahou o zdravé stravování, zdravý tělesný pohyb, i zdravý a přirozený životní styl.

Ale zároveň je třeba vědět, že i kdybychom toto všechno měli, duchovní vzestup nám to samo o sobě nepřivodí. Třeba vědět, že duchovní vzestup směrem k výšinám zůstává vyhrazen pouze rozhodnutí ducha, který kdyby měl všechna příznivá tělesná záření, letěl by vzhůru rychle, jako vystřelený šíp.

Ale pokud nemá všechna záření příznivá, což v dnešní době skoro ani není možné, nezlomnost síly ducha dokáže prolomit i tyto překážky a zahájit pokrok směrem nahoru. Bude to cesta možná delší, než by byla při příznivých zářeních. Bude to cesta možná bolestná a trnitá, ale náš duch je na ní nakonec schopný dojít až k vítězství.

Pamatujme tedy, že ani ty nejlepší podmínky sami o sobě nepostačí, aby člověk zahájil vlastní duchovní vzestup, pokud se on sám tak nerozhodne. Pamatujme ale také, že ani ty nejtěžší podmínky nedokážou zabránit vzestupu ducha, který se pevně rozhodl pro vlastní duchovní vzestup.

Kdo tedy chce duchovně pokročit, měl by se, znalý všech těchto skutečností, usilovat žít tak, a poskytnout vlastnímu tělu takovou potravu, aby se jeho vyzařování co nejvíce přibližovalo k normálu, a tím se stalo zdravou oporou ducha, směřujícího k výšinám.

Reklama