Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Óda na skromnost!

Globální oteplování je možná větší selhání lidstva, než světové války, ale země a jednotlivci tomu nevěnují pozornost. Světová meteorologická organizace (WMO) ve své poslední zprávě jednoznačně hovoří o globálním oteplování a rostoucím skleníkovém efektu.

Atmosférická koncentrace oxidu uhličitého se například v roce 2010 zvýšila o 39 procent ve srovnání s předindustriální úrovní, metanu o 158 procent a oxidu dusného o 20 procent. Všechno jsou to skleníkové plyny, související s lidskou činností. Tato změna složení atmosféry způsobuje, že globální teplota stoupá, co má výrazný vliv na hydrologický cyklus a způsobuje změny povětrnostních a klimatických poměrů. Za všechny extrémní povodně, bouře a sucha mohou lidé, protože se nechovali šetrně k planetě a jejím zdrojům.

Poslední desetiletí bylo desetiletím extrémů, jaké nemá v historii obdoby a tento trend bude pokračovat A žel naše, ani světové úřady tomu nevěnují žádnou pozornost.

Ano, lidé ničí svou planetu, protože jsou neskromní! Protože jejich potřeby a nároky vysoce převyšují její možnosti!

Neskromnost vládne světu! Nenasytná, neukojitelná touha mít stále více a užít si tolik, kolik se jen dá. A tomuto trendu se nic nestaví do cesty. Právě naopak! Vše se mu podřizuje. Vždyť právě tím, kolik dokáže člověk nabýt a co si může dovolit, stoupá na příčkách společenského žebříčku. V tom přece spočívá úspěch a tím se člověk stává osobností, která něco znamená. Takovýto přístup k životu je ideálem národů a jednotlivců.

Ideály lidstva jsou však zvrácené. Ideálem a hybnou silou společnosti totiž nemůže být mít stále více a být v tom co nejúspěšnější. Lidé, kteří se v tomto snažení dostali na vrchol a jejich životní standard, to se nesmí stát příkladem pro ostatní, aby se také oni snažili dosáhnout něco podobného. Něco takového totiž nemůže naše planeta ustát. Neboť právě snaha mít stále více a mít stále vyšší životní standard doslova drancuje její zdroje, které nejsou stavěné na tak vysoké lidské nároky.

Světu a planetě Zemi může pomoci jedině návrat ke skromnosti, přičemž skromnost znamená mít tolik, kolik potřebujeme k důstojnému životu.

Skromnost je odrazem velikosti ducha! Ducha, naplněného dobrem, spravedlností, ušlechtilostí a lidskostí, který prostřednictvím žití těchto hodnot prožívá štěstí, klid a vyrovnanost. Takový velký lidský duch necítí žádnou potřebu hnát se za hromaděním majetků a za penězi. Dokáže se spokojit s tím nejzákladnějším, co člověk potřebuje.

Nenasytná neskromnost je naopak vysvědčením malosti ducha, který neusiluje o dobro, ušlechtilost, spravedlnost a lidskost, a proto v jeho nitru není pravého štěstí, klidu a vyrovnanosti. Takový člověk se pachtí za penězi a majetky v klamavé touze, že právě ony mu přinesou štěstí a naplnění.

Je to však cesta, která k vnitřnímu naplnění nevede! Je to projev malosti ducha, který se podvědomě snaží zakrýt svou vnitřní méněcennost vnějším leskem. Penězi, slávou, majetky, nebo mocí.

Velký lidský duch nepotřebuje nadměrný přepych, nadměrné bohatství a majetky, aby si tím sám sobě, nebo někomu jinému něco dokazoval. Velký duch je naplněn štěstím a vyrovnaností prostřednictvím hodnot, kterými žije. Skromnost je jeho přirozeností, protože si může dovolit být skromný! Nízký a malý lidský duch se však naopak snaží zakrýt vlastní vnitřní malost a nenaplněnost honbou za penězi, majetky a požitky. Snaží se své prázdné nitro překrýt pláštíkem vnějšího lesku.

Záchrana planety Země však spočívá pouze ve změně této zvrácené orientace. Záchrana naší planety a tedy i lidstva, které na ní žije, spočívá ve snaze o nabytí velikosti ducha. To je možné jedině příklonem ke skutečným hodnotám, kterými jsou dobro, ušlechtilost, spravedlnost a lidskost. Životem v souladu s těmito hodnotami se duch člověka stává velkým a proudí k němu štěstí, radost a mír. Přirozeným způsobem se stává skromným. Skromným člověkem, který nemá potřebu stupňovat své potřeby do neúnosných, ba až fantastických rozměrů, protože ví, že to štěstí nepřináší. Skromným člověkem, který se dokáže spokojit s tím nejzákladnějším. Jeho skromnost je totiž přirozeným projevem velikosti jeho ducha, jehož schopnost uskromnit se je jediným udržitelným modelem způsobu života na naší zemi.

Cesta k udržitelnosti života na zemi je cestou skromnosti! Životní úsilí lidí má být zaměřeno především k dosahování vnitřních hodnot a ne k získávání majetků a peněz. Jedině tímto způsobem se totiž lze dopracovat ke štěstí, naplnění, jakož také ke ctnosti přirozené skromnosti.

Touha po penězích a majetcích, jaká tu vládne dnes je cestou do záhuby. Cestou k vydrancování a zničení naší planety, a tím i k sebezničení lidstva.

Kdo chce udělat něco pro sebe sama, pro tuto zemi, pro toto lidstvo i pro budoucí generace, ať se učí skromnosti. Ať se přirozená skromnost a nenáročnost v potřebách stane jeho životním ideálem.

Nenasytná neskromnost nesmí mít na zemi více místa! Místo na ní má jen skromnost, jako odraz pravých hodnot, kterými je naplněné lidské nitro. Skromnost, jako odraz skutečné velikosti člověka, který je šťastný i z mála, a který proto nepotřebuje sám sobě, ani jiným nic navenek předstírat.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama