Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Odhalení tajemství prvotního hříchu

Je nesprávné, ba až směšným způsobem naivní, chtít vykládat Bibli doslovným způsobem. Mnohé z jejích textů jsou totiž určitým kódem, určitou šifrou, kterou má člověk správně dešifrovat. Jsou metaforou, za kterou se ukrývá skutečný duchovní význam.

A právě tento duchovní význam má být rozpoznán, odhalen a rozluštěn. To však předpokládá vynaložení určité námahy, určitého úsilí, nebo minimálně alespoň určité dobré vůle. Kdo se tedy alespoň minimálně nesnaží, tomu zůstane skutečný význam mnoha biblických textů navždy skryt.

Po těchto nezbytných úvodních slovech přistupme k tématu prvotního hříchu. A začněme stvořením světa, které se podle Bible událo za sedm dní. Každý jednotlivý z těchto sedmi dní však ve skutečnosti představuje nesmírně velké časové období, ve kterém probíhal postupný vývoj od těch nejjednodušších forem života až po zrození člověka na zemi.

Během sedmi velkých časových cyklů, v Bibli nazývaných dny, vznikal tedy postupným, řízeným evolučním vývojem vědomý život a vše, co Stvořitel takovýmto způsobem učinil, bylo, jak se v Bibli píše, dobré.

Člověk, ke kterému jako k poslednímu článku vývoje všechno cíleně směřovalo, žil v prvopočátcích stvoření jako v ráji. Žil ve stvoření jako v ráji, který měl obhospodařovat, zušlechťovat a zvelebovat.

Dále se v Bibli říká, že Stvořitel dovolil lidem jíst ze všech stromů ráje, pouze ze stromu poznání dobra a zla jim jíst zakázal.

Strom poznání dobra zla! Zde se dostáváme ke klíčovému momentu problematiky prvotního hříchu.

Vše, co prožívali lidé do té doby, bylo jen dobré. Lidé byli prostí, čistí a přirození, znající pouze dobro. Znající jen věci dobré, protože oni sami byli dobří.

Bylo tomu tak proto, že se ve všem svém jednání řídili pouze vlastním čistým citem. Svým nejvnitřnějším čistým cítěním, které bylo pro ně určujícím a jehož prostřednictvím kráčeli pouze cestami dobra.

Kdyby lidé nejedli ze zakázaného stromu poznání dobra a zla, mohli by takovým harmonickým způsobem žít až dosud. Byli by stále žili jako v ráji, protože by zůstali věrni svému čistému cítění, které jim vždy ukazovalo pouze cesty dobra.

Ale žel, člověk neodolal, a ve své dychtivosti po poznání sáhl po zakázaném jablku.

Co je však nástrojem poznání a poznávání? Je jím lidský rozum! Jedením plodů ze stromu poznání člověk postavil do popředí svůj rozum! Rozum se stal jeho vůdcem!

Rozum jej však vedl cestami zla, protože člověk jej postavil výše, než stál před tím jeho cit. A tímto způsobem sám sebe vyhnal z bran ráje.

Podstata prvotního hříchu, skrytá v Biblickém příběhu o pojídání zakázaného ovoce ze stromu poznání dobra a zla tedy spočívá v tomto:

Člověk mohl a může žít jako v ráji, a to tehdy, pokud se bude řídit svým cítěním. Pokud půjde cestami, které mu ukazuje jeho čisté cítění.

Naše čisté cítění je totiž hlasem naší nejvnitřnější podstaty, která je dobrá a která proto, že je dobrá, nám nemůže ukazovat jiné cesty, než cesty dobra.

Znovu vybudovat ráj na zemi je lidem možné pouze tehdy, pokud zůstanou věrní svému cítění a budou ve svém životě sledovat jenom ty cesty, které jim ukazuje třeba v podobě impulsů svědomí.

Kromě cítění byl však člověk obdarován také rozumem, projevujícím se myšlením. Cítění a myšlení tvoří dvě základní složky lidské osobnosti, přičemž cítění má stát na prvním a vedoucím místě. Úloha rozumu spočívá v tom, aby hledal způsoby, jak realizovat podněty citu v hmotném světě. Takto to je správné a takto to bylo určeno Stvořitelem. Takto to bylo dobré, a proto jedině tímto způsobem mohou lidé vybudovat ráj na zemi a trvale v něm přebývat.

Ke hříchu a neštěstí však došlo tím, že člověk ve své dychtivosti po poznání tyto věci zaměnil. Že rozum, jako nástroj hmotného poznání postavil na první místo. To znamená, že vedoucí a určující postavení svého cítění zaměnil za vedoucí a určující postavení svého rozumu. A právě v nadřazení rozumu nad cit spočívá kletba prvotního hříchu! Rozum totiž nikdy neměl být v člověku vedoucím! Rozum měl být vždy jen služebníkem citu.

Prvotním hříchem, který se postupně vyvinul v hřích dědičný a v kletbu celého lidského pokolení je skutečnost, že sluha zaujal místo vládce. Že lidem rozkazuje sluha, který nikdy neměl vládnout a který nemá schopnost vládnout. A rozum, který je tímto sluhou, vede lidi po špatných a nesprávných cestách. Vede je do neštěstí.

Prokletí prvotního hříchu, spojeno s nepřízní Stvořitele, může člověk napravit pouze tehdy, pokud si tyto skutečnosti uvědomí a znovu postaví své čisté cítění na první místo své osobnosti tak, jak to určil Stvořitel.

Povinností člověka a Vůlí Stvořitele je, aby lidé kráčeli svým životem cestami, které jim ukazuje jejich cítění. Jejich rozum má být jen poslušným služebníkem, vykonavatelem a realizátorem jejich čistých citových hnutí. To je cesta ke štěstí a ráji na zemi. Blažený ten, kdo na ni vykročí.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama