Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Přitažlivost nejrůznějších záhad duchovně zabíjí

Na internetu existuje velké množství stránek s duchovní tématikou. Některé mají návštěvnost větší, jiné menší. Tu nejvyšší návštěvnost zaznamenávají ale stránky, na které se velmi dobře hodí pojem – záhadologie. Jde o prezentování různých mystických jevů a souvislostí, různých záhad a věcí tajemných, nebo neznámých. Jde o čtení zajímavé, napínavé, ba nejednou až mrazicí v zádech. Provozovatelé stránek poskytují tyto informace svým čtenářům mnohokrát v dobré víře proto, aby mohli rozšiřovat svůj rozhled a aby mohli duchovně růst.

Ale mohou lidé takovýmto způsobem opravdu duchovně růst? Mohou nás naše četné návštěvy záhadologických stránek opravdu duchovně posouvat směrem nahoru? A není to snad spíš opačně? Není to spíš tak, že lidi v jejich skutečném duchovním vzestupu brzdí a brání jim v něm? A jak vůbec může člověk rozlišit to, co jej může posunout nahoru od toho, co jej naopak duchovně pouze spoutává a strhává dolů?

Pokud máme být upřímní a říct si pravdu, tak v oblasti duchovna je na internetu podle mého osobního odhadu zhruba 98 procent balastu a jen dvě procenta informací pravé hodnoty. Za balastem se skrývá temnota a za hodnotami Světlo. Balast lidí táhne dolů, zatím co pouze skutečné hodnoty jich mohou zvedat směrem nahoru – ke Světlu. Bude tedy určitě na místě, abychom se zmínili o kritériích, na základě kterých je to možné rozlišit.

Základní rozlišení spočívá v tomto: to, co pochází ze Světla klade požadavky. To hovoří o hodnotách a o nezbytnosti člověka pracovat na sobě samém, aby tyto hodnoty dosáhl.

To co pochází z temnoty neklade požadavky. To se především snaží zprostředkovávat různé zajímavosti, vždy nové a nejednou doslova fantastické, které přitahují a poutají pozornost, ale ve skutečnosti od nikoho nic víc nevyžadují.

Tímto je temnotou sledován jediný cíl: zadržování od pravého duchovního vzestupu. Maření času, který nám jednoho dne může tragickým způsobem chybět.

Na jedné straně máme tedy požadavek naplňování skutečných hodnot a na druhé straně volné a nezávazné přijímání různých duchovních informací a zajímavostí.

Co z toho si průměrný člověk raději vybere? Odpověď je až příliš prostá: no přece to jednodušší, příjemnější a pohodlnější. A právě v tomto tkví vysoká návštěvnost záhadologických stránek, jejichž obsah spoutává lidské duše, a to aniž by to v mnoha případech provozovatelé a zřizovatelé podobných stránek ve svém dobrém chtění vůbec tušili.

Mnozí lidé si však ve své naivitě řeknou: ale já tam přece jen vždy najdu něco dobré. Ano, i tam se nachází dobro, ale jen jako návnada! Jen jako chutné sousto, které zkušený rybář chystá pro neopatrné ryby. A kolem plovoucí ryba po tomto soustu lačně sahá, avšak v jeho nitru je skrytý háček. Když se ryba chytí, rybář ji pomalu přitáhne k sobě a její život se končí.

Temnota tedy dává zrníčka pravdy a dobra jen jako návnadu, na kterou se mnozí naivně chytají aby nakonec, absorbováním všeho okolního vědomého i nevědomého zavádění byli pomaličku ale jistě stažení dolů. A pokud i ne dolů, tak alespoň zadržování od skutečného duchovního vzestupu, což temnotě také zcela postačuje.

Temno tedy dává návnadu, naivní člověk se jí chopí a pak již nemusí zcela nic dělat. Pouze se nechat táhnout. Více není od něj nic vyžadováno a je to vskutku pohodlné. Konečným osudem takových lidí je však duchovní smrt tak, jako je smrt konečným osudem neopatrné ryby, chycené na háček.

Jinak je to ale při Světle! Světlo dává záchytné lano a je úkolem člověka chytit se jej a pak se sám po něm začít šplhat vzhůru, směrem ke Světlu a duchovním výšinám. To však vyžaduje určitou námahu. A právě tuto námahu lidé nejsou ochotni vynaložit. To je odrazuje od správné cesty. Pokud jim totiž někdo nabídne jako alternativu něco, co žádnou námahu nevyžaduje, tak je okamžitě rozhodnuto. Již dále není o čem uvažovat. Člověk vykročí po nabízené, široké a pohodlné cestě, která je ale jistou cestou do záhuby.

Ne tedy vše, co bývá spojeno s přívlastkem „duchovní“ nás je schopno opravdu povznést. Člověk nesmí zapomínat, že skutečně povznést jej může pouze práce na sobě samém, pouze vlastní úsilí a snažení směrem nahoru, totožné s nabýváním a získáváním těch nejvyšších duchovních a morálních hodnot, jaké vůbec existují.

Duchovní vzestup je práce a boj! Práce na sobě samém a boj se sebou samým! Duchovní smrt je oddání se pohodlnosti a lenosti, oddání se učením, které od nás nic nevyžadují, případně nás ujišťují, že vše za nás udělá někdo jiný.

A jednou ze smutných skutečností je, že tomuto lákadlu duchovní pohodlnosti neodolalo ani křesťanství. Křesťanství, které tvrdí, že lidstvo bylo spaseno obětí Krista na kříži. Člověk je totiž hříšný a není se prý schopen sám svým vlastním úsilím svých hříchů zbavit. Proto poslal Stvořitel svého Syna a ten se obětoval za hříchy světa. Svou obětí z nás prý sňal všechny hříchy, očistil nás a tím nás spasil. No a člověk, který přijme Krista jako svého Spasitele a uvěří v jeho oběť na kříži, takový člověk bude spasen.

Neuvěřitelnou tragédií křesťanství je, že nepochopilo a stále nechápe pravý smysl a účel příchodu Ježíše Krista na naši zem. Kristus k nám nepřišel proto, aby se za hříchy světa obětoval na kříži a tím nás spasil. Kristus přišel ve skutečnosti proto, aby ve svém učení, ve svém Slově lidem ukázal, co mají dělat, jak mají myslet a žít, aby mohli být spaseni. Přišel, aby jim ukázal cestu ke spáse, po které však již musí kráčet oni samotní. Spasen tedy může být pouze člověk, který žije podle Slova Kristova! Pouze ten, kdo se v tomto směru snaží a namáhá! Život člověka je spojen s osobní odpovědností, a tedy i s odpovědností za vlastní spasení, o které se musí zasloužit především on sám.

To ale samozřejmě není pro pohodlné lidi tak lákavé a přitažlivé jako tvrzení, že někdo jiný se již obětoval za naše hříchy a nám stačí pouze v tuto oběť uvěřit a budeme spaseni.

Člověče, nedej se zlákat pohodlností! Ano, je sice příjemná, téměř nic od tebe nevyžaduje a může být dokonce oděná do velkolepých slov, ale není to cesta k duchovnímu vzestupu. Ke skutečnému duchovnímu vzestupu vede vždy jen cesta vlastní námahy a vlastního snažení.

Člověče, nauč se proto přísně rozlišovat! Přísně rozlišovat mezi tím, co je ti příjemné, co je pro tebe pohodlné a tím, co je pro tebe opravdu užitečné. Neboť jedině to, co od tebe vyžaduje jistou míru vlastní námahy, tě může posunout skutečně duchovně vzhůru, dokud to, co od tebe téměř žádnou námahu nevyžaduje, způsobuje tvou duchovní stagnaci a úpadek. Vždyť nakonec nic se v životě člověka nedosahuje bez námahy. To je přece zákonitost! A proč by tato zákonitost měla být jiná právě v duchovní oblasti?

Je potřeba si proto vybrat mezi duchovní námahou a duchovní pohodlností. V jedné je skrytý vzestup a život, zatímco v druhé stagnace, úpadek a smrt.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama