Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Se suchým shoří také mokré! A se špatným také dobré!

Vývoj univerza se blíží k osudové hranici, na níž bude odděleno vše správné od nesprávného, a vše pravé od nepravého. A žel, mnozí dobří lidé budou muset na této hranici trvale uvíznout, protože je zastaví jejich nesprávné názory, náhledy a postoje, kterých se křečovitě drží. Názory, náhledy a postoje, na které se rovněž vztahuje ono, na začátku zmíněné kritérium oddělení všeho správného od nesprávného a všeho pravého od nepravého. Uvíznou tedy na svých názorech, nekorespondujících s Pravdou. Na názorech, stojících proti Pravdě a tím v opozici vůči její zákonitostem.

Uvedu konkrétní příklad jistého, mediálně velmi známého slovenského kazatele, který podobně, jako všichni ostatní kněží a kazatelé různých křesťanských církví, odmítá princip reinkarnace. Co se týče jeho osoby, je to bezpochyby dobrý člověk, který se sám osobně o dobro usiluje a v lidech se snaží dobro vzbuzovat a podporovat. Avšak ani jeho dobré srdce a ani ten nejkultivovanější rétorický projev nemohou nic změnit na realitě. Na tom, jaké věci ve skutečnosti jsou! Na tom, že princip reinkarnace je zákonitostí univerza, která existuje a funguje z Vůle Tvůrce a bez ohledu na názory, touhy a přání lidí. Na tom nelze změnit nic.

Až se však stane, že člověk, přesvědčený o neexistenci reinkarnace opustí své fyzické tělo, vezme si sebou tam, na druhý břeh, ve své duši pevně zakořeněné také všechny omyly. Omyly, kterým věří a kterých se nehodlá zříci.

Nicméně tyto omyly, skryté v jeho duši, jej jednou nevyhnutelně zadrží na oné osudové hranici, která přísně odděluje vše správné od nesprávného a vše pravé od falešného. Možnost dalšího duchovního pokroku bude zastavena, a to až do doby, dokud se nezbaví omylů, nacházejících se v opozici vůči Pravdě. Dokud nepochopí, že se mýlil a nenajde odvahu otřást svými starými, zažitými, ale nesprávnými názory. Musí tedy v sobě vybojovat těžký boj, a to nejednou i se základními pravdami vlastní víry, které byly falešné a nesprávné. Musí se stát ochotným pochopit a přijmout za své to, co před tím odvrhoval a popíral.

Ale nejtragičtější na celé věci je skutečnost, že poté, kdy tento boj v sobě vybojuje a nové a správné poznání přijme za své, může se mu stát, že brána zůstane i nadále pevně zavřená, protože čas vypršel.

Výstrahu před tímto nebezpečím najdeme v podobenství o pěti rozumných a pěti nerozumných pannách. Ty rozumné mohly vstoupit, protože lampy jejich duší zářily pravým poznáním, zatímco ty nerozumné neměly pravého poznání, jakého bylo třeba, a proto si jej musely jít doplnit a získat. Nicméně vstupní brána směrem nahoru se mezi tím pevně uzavřela. Čas byl promeškán a tím jejich osobní tragédie završena.

V různých křesťanských, nebo také jiných církvích se nachází mnoho čestných a o dobro upřímně usilujících lidí, kteří by mohli radostně duchovně stoupat vzhůru, kdyby si ve svých duších nenesli pevně zakořeněné omyly, pocházející z mylného učení jejich církví.

Pokud zůstaneme u křesťanství, je to například již zmíněná reinkarnace, nebo třeba nesprávný pohled na poslání Krista, který nepřišel trpět a zemřít na kříži, jako smírná oběť za hříchy světa.

Kristus přišel, aby lidem přinesl Slovo Pravdy, v jehož poznání a dodržování spočívá spása každého jednotlivce. Smyslem a hlavním účelem Kristova příchodu bylo tedy přinesení Slova, jako ukazatele cesty ke spáse lidstva.

Jedině v tomto spočívala podstata jeho příchodu! Spočívala v prvořadosti Slova! Jeho utrpení a smrt byly událostmi, které vyvstaly z nenávisti lidí vůči Slovu. Z nenávisti vůči tomu, co hlásal.

Těžiště celého křesťanství musí tedy spočívat v Kristově Slově, jehož hlásání bylo ústředním bodem všeho, co se před dvěma tisíci let událo.

No a podobných omylů je v křesťanství ještě více. Mohly vzniknout a celá staletí přetrvávat pouze proto, že se lidé neodvažovali samostatně myslet a zkoumat vše, co jim církve předkládaly. Nikdy se neodvažovali podrobit to vlastnímu zkoumání, vážnému přemýšlení a především vnitřnímu cítění. Pokud se totiž něco neshoduje s naším nejvnitřnějším cítěním, nemáme tomu věřit! Pokud tomu ale přesto věříme jen proto, že je to předkládané autoritou církve, pokud tomu věříme bez vnitřního pochopení a vlastního přesvědčení, je to víra prázdná, dutá, slepá a formální.

Bezmyšlenkovité setrvávání lidí v těchto názorech a dogmatech se stává brzdou jejich duchovního vzestupu. Zůstávají stát jako přikovaní na jednom místě a nebudou moci jít dál, dokud tuto překážku v sobě neodstraní.

Ale odstranit ji je nesmírně těžké! Neboť pokud je to těžké, ba doslova nemožné již tady na zemi, na druhém břehu, čili po naší pozemské smrti to bude ještě mnohem těžší.

Není tedy rozhodující to, co si člověk, i třeba ve svém dobrém chtění myslí, v co věří a co on považuje za pravdivé. Rozhodující je pouze Pravda samotná a to, zda jsme s ní, nebo nejsme s ní ve všech našich názorech v souladu.

Rozhodující je pouze Pravda samotná! Pravda taková, jakou je! Věci takové, jakými ve skutečnosti jsou! To, co je mylné a co odporuje Pravdě, bude muset nutně uvíznout na oné osudové hranici, oddělující vše pravé od nepravého. Nic nepravé, pokřivené, mylné a falešné se přes ni nedostane.

Důvody, proč se lidé drží nesprávných názorů a náhledů mohou být různé. Ať již povrchnost a pohodlnost, bezmyšlenkovité přijímání všeho, co je zprostředkováno nějakou autoritou, ať již církevní nebo jinou, nedostatek času, nebo odvahy sám věci samostatně zkoumat, nebo z jiných důvodů.

Kolik je například vůbec lidí, kteří si dali námahu vážně zkoumat a poctivě vnitřně procítit všechny základní pravdy vlastní víry, aby nakonec za své přijali pouze to, s čím se mohou opravdu plně vnitřně ztotožnit?

Vždyť přece každému z nás je jasné, že pokud uzavíráme nějakou smlouvu, je třeba si ji velmi pozorně prostudovat, abychom na něco nedoplatili. Nicméně základní pravdy různých církevních věrouk se přijímají bezmyšlenkovitě a bez jakéhokoli zkoumání. Člověk je přijme za své, prožije v nich celý život a odnese si je uložené ve své duši také na druhý břeh. Takto však nakonec sklidí neblahé důsledky z toho vyplývající podobně, jako při nedostatečném prostudování a podepsání nevýhodné smlouvy.

Člověk může nakonec přehrát i celé své bytí, protože nesprávné, ale pevně zakořeněné názory jej budou zadržovat v jeho duchovním vzestupu, nepustí jej dál a nakonec mu nezbude času dohnat zameškané. Brána již totiž bude zavřená a všechno definitivně ztraceno. Zůstane již jen místo pro pláč a skřípění zubů.

Člověče, bezohledně zkoumej a vlastním prožíváním prociťuj pravdy své víry! Ať již je to víra jakákoliv! S čím se nemůžeš plně vnitřně ztotožnit, tomu nevěř! Měj odvahu odvrhnout vše, za co se nemůžeš postavit svým přesvědčením! Nevěř autoritám jen proto, že jsou považovány za autority, ale vážně zkoumej co říkají a co přinášejí! Najdi si čas a chuť hledat Pravdu tam, kde ji lze nalézt. Neboť pouze ten, kdo hledá, může najít a pouze ten, kdo prosí, může dostat. Neboť jedině v Pravdě je svoboda a vzestup, zatímco v omylech a nepravdách je zastavení, spoutání a nakonec záhuba.

Člověče, buď si dobře vědom toho, že zákonitost nezbytného pohybu ve stvoření vše nezadržitelně tlačí k osudové hranici, na níž bude oddělené vše pravé od nepravého a vše správné od nesprávného. Jak pak obstojíš?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama