Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Školství vsází pouze na rozum! Fatálně v něm chybí kultivace citu!

Považuji za mimořádně nutné vyjádřit se k závažnému problému současného školství, kterým je podceňování výuky předmětů citového charakteru typu výtvarná výchova, hudební výchova, estetika a podobně, a na druhé straně nezdravé nadhodnocování předmětů rozumového a exaktního charakteru.

V psychologii se říká, že lidská osobnost je tvořena třemi složkami: tělesnou, rozumově-intelektuální a citově-emocionální.

Pokud vyjmeme tělo a tělesnost, zůstanou nám rozum a cit. Dvě složky lidské osobnosti, které by měly být v harmonii! Potřebu nezbytnosti zachovávání takového druhu rovnováhy můžeme přece najít všude kolem nás: noc a den, nádech a výdech, aktivita a odpočinek.

Harmonie! Rovnováha! Jaké krásné a obsažné pojmy, ale jak tragicky se od nich vzdalujeme!

Současný školský systém totiž rozvíjí zejména přední mozek, který zahrnuje analytické, logické a racionální myšlení. Naproti tomu fungování malého mozku, který je zaměřen na intuici, emocionalitu, krásno a rozvíjejí ho předměty tvůrčího a estetického charakteru, fungování této části mozku je doslova potlačováno. Taková jednostrannost však ostře narušuje přirozenou rovnováhu a harmonickou spolupráci obou hlavních částí našeho mozku.

Také je třeba zdůraznit, že lékařskou vědou je již dávno prokázáno, že jakákoliv část těla, která není pravidelnou a systematickou činností namáhána časem slábne, ochabuje a zakrňuje. Nepřiměřenou stimulací velkého mozku prostřednictvím jednostranné rozumově exaktní námahy roste, a tato část mozku dítěte se rozvíjí až abnormálním způsobem, zatímco malý mozek s jeho emocionálně – citovým zaměřením slábne a zmenšuje svou kapacitu. Tímto způsobem dochází k produkování rozumově zdatných dětí, které jsou však citovými mrzáky. Naše děti trestuhodně okrádáme o přiměřený a nezbytný rozvoj citové složky jejich osobnosti.

Rozum bez citu! Co dobrého z toho může vzejít?

Pokud dnešní generace dětí a mládeže, vychovaná „progresivním způsobem“, šikovná, všestranná, rozumově zdatná, bez zbytečné citové přítěže a s chorobnou touhou po úspěchu vyroste, pocítí tuto nesprávnou setbu na vlastní kůži jako první generace jejich současných učitelů, vychovatelů, rodičů. Oni se budou v té době nacházet za zenitem svého aktivního působení, zaostávajíc fyzicky, intelektuálně a výkonnostně. A chladný rozum jejich vlastních dětí, nekorigovaný citem, jim dá patřičným způsobem pocítit jejich méněcennost. Světu bude vládnout pouze chladný, vypočítavý pragmatismus. A je opravdu sporné, kam to až vše může dospět, a zda ještě bude možné podobnou nehumánní společnost rozumových robotů nazvat „lidskou civilizací“.

Dnešní člověk je sice vzdělanější, rozumnější, ale ne šťastnější. Právě naopak! Mnozí se nostalgicky ohlížejí za minulostí, kdy lidé ještě nebyli natolik rozumově zdatní, neměli množství věcí, které my již považujeme za samozřejmost, a přece byli veselejší, družnější, vyrovnanější a spokojenější. Položme si otázku, proč asi? Odpověď je jednoduchá: Protože stav rovnováhy mezi citovou a rozumovou složkou jejich osobnosti ještě nevykazoval takový propastný rozdíl, jako je tomu dnes, co se nutně projevuje jako vnitřní neklid, nenaplnění, prázdnota, disharmonie. A z tohoto duševního rozpoložení je již jen krok k hledání pseudo východisek, jakými jsou alkohol, cigarety, drogy a podobně.

K hlubšímu zamyšlení se nad touto problematikou mě inspiroval jeden osobní zážitek. Při cestě rychlíkem jsem si vyslechl rozhovor matky a jejích dvou dětí, s jejichž starší, asi desetiletá dívka, začala chodit do jazykové školy a říkala bratrovi, jak se musí učit všechny předměty v angličtině. Aby tento jazyk dobře zvládly, česky s nimi ve škole nikdo nemluví.

Mladší chlapec hovořil také o svých zážitcích ze školy a mimo jiné se zmínil, že si kupoval barvy na výtvarnou výchovu. Při této příležitosti se zeptal sestry, jestli také ona má již barvy koupené. Sestra však velmi rychle uvedla věci na pravou míru. Řekla, že také ony by sice měly mít výtvarnou, ale nakonec bude místo ní něco jiného – informatika, nebo něco podobného. Uvádím to jako typický příklad toho, jak se naše školství a učitelé staví vůči již téměř „zbytečným“ předmětům a nahrazují je předměty mnohem „užitečnějšími a praktičtějšími“.

Vším, co zde bylo řečeno, není míněn boj proti rozumu. Je však potřeba vyzdvihnout životní nutnost adekvátního rozvoje jeho doplňujícího protipólu – citu! A právě výtvarná výchova, hudební výchova, estetika, nebo předměty rozvíjející manuální dovednosti, vztah k přírodě, apod., mají schopnost aktivizovat, stimulovat a rozvíjet malý mozek, a tím budovat citově – emocionální složku osobnosti dítěte. Je proto potřeba opravdu hlubšího zamyšlení se nad přístupem k uvedeným předmětům v obsahové struktuře výuky základních škol, aby školský systém v nevědomosti a ignoranci děti a mládež nepoškozoval, ale naopak, aby správně budoval a harmonicky rozvíjel jejich osobnost. A to je možné jen v rovnováze citu a rozumu.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama