Období pandemie má za následek enormní nárůst psychických problémů. Dramaticky se zvýšil počet telefonátů na linku důvěry. Stouplo množství domácího násilí a stoupla také rozvodovost. Kdyby vše fungovalo jako před pandemií, k ničemu z toho by nedošlo. Avšak tlak, který vytvořila pandemie, a hlavně opatření proti ní způsobila, že to, co bylo v lidech a mezi lidmi dosud skryto a oni o tom neměli ani tušení, najednou vyplulo navenek a rozbilo psychiku, vztahy a manželství.
V této souvislosti se mi vybavuje epizoda z jednoho filmu, zobrazující start rakety do vesmíru. Raketa prošla důslednou kontrolou odborných týmů. Nebyla zjištěna žádná závada a start byl povolen. Avšak v obrovském tlaku při průchodu atmosférou se přece jen objevila drobná chybička. Byl jím nedostatečně zatažen šroub na vnějším plášti. Šroub se začal v obrovském tlaku stále více chvět a postupně odtáčet ze závitu. Nakonec vyletěl pryč. Vnější část pláště se začala uvolňovat. To způsobilo odtržení celého dílu pláště, odkrytí vnitřních prostor, narušení aerodynamiky, stability a nakonec destrukci celé rakety. Všechno se to událo během několika vteřin. Drobná chybička, na zemi neviditelná, se při tlaku přeletu atmosférou stala tak výraznou a zjevnou, že způsobila destrukci celé rakety.
Přesně to samé se děje v současnosti také s lidmi. A děje se to proto, že jsme se ocitli v době soudu. Začíná na nás doléhat zvýšený tlak Světla Páně, a ten odhaluje a odkrývá všechny chyby naší osobnosti, které v sobě skrýváme a o kterých ani my sami netušíme.
Pokud se tedy ptáte, proč se v současnosti děje všechno to, co se děje, v tomto spočívá odpověď. Pokud se ptáte, proč je zde pandemie a proč v souvislosti s ní dochází k tvrdým restriktivním opatřením vlád vůči občanům, podobajícím se totalitě, toto vše je důsledkem zvýšeného tlaku paprsku Světla Páně. Jeho působení vyplavuje na povrch všechno špatné a prohnilé, co se v naší civilizaci skrývá, abychom viděli a na vlastní kůži přežili, za co ve skutečnosti stojí civilizace, vzdálená od pravých hodnot. Čili od hodnot ducha.
V dnešní době soudu a s ním spojené očisty vycházejí na povrch pod zvýšeným tlakem paprsku Světla Páně všechny chyby společnosti i chyby jednotlivců, aby byly poznány, a aby skrze jejich poznání došlo ve společnosti i u jednotlivců ke snaze o jejich odstranění. Ke snaze o očistu od vlastních chyb.
Jako rakety, letící atmosférou, se všichni dostáváme pod zvýšený tlak Světla a máme jen dvě možnosti. Letět dál beze změny, což však nevyhnutelně způsobí destrukci celé rakety. A týká se to jak společnosti, tak i jednotlivce. Nebo začneme během letu urychleně napravovat všechny zjevné chyby, aby raketa naší osobnosti mohla nakonec proletět atmosférou a dostat se do bezpečí stavu beztíže na orbitě.
Kdo se na tyto skutečnosti dokáže dívat pozitivně pochopí, že se tak děje pro naše dobro. V tlaku soudu se všechny naše chyby i chyby naší společnosti stávají tak očividné a tak zjevné proto, abychom dostali příležitost poznat je a zbavit se jich. Abychom dostali příležitost očistit se od nich. V tomto spočívá podstata soudu a očisty! Jejich cílem je, abychom se konečně stali takovými lidmi, jakými nás chce mít náš Pán. Lidmi čistými, spravedlivými, čestnými a laskavými. Lidmi, kteří mají v úctě Stvořitele, jeho Vůli a jeho stvoření.
Kdo však bude tyto skutečnosti ignorovat tak, jak je ignoroval dosud, toho chyby budou tlakem paprsku Světla Páně vystupňovány na maximum, až nakonec destruují a roztrhají jeho osobnost. Proto bychom se v dnešní době měli zaměřit především na rozpoznávání a odstraňování našich chyb. Tuto skutečnost nám zdůrazňoval již Kristus, když říkal, že máme odpouštět svým bližním. To znamená, že se nemáme zaměřovat na chyby svých bližních, ale na své vlastní. Že nemáme hledat chyby v jiných, ale v první řadě v sobě samých.
No a právě v tomto nám bude ve velkém nápomocný zvýšený tlak Světla v soudu, který nám to usnadní tím, že se v naší osobnosti rozhoří vše falešné a nesprávné až do té míry, že se to stane viditelné. Všechno špatné se v nás natolik zviditelní, že při dobré vůli to můžeme jasně poznat a začít s tím pracovat.
Můžeme jasně poznat kde a čím narážíme ve vztazích k lidem kolem nás. No a všude tam, kde se dostáváme do kolizí, sporů a konfliktů se svými bližními, a kde jsme dosud viděli především jejich chyby, hledejme od nynějška své vlastní chyby. Všude, kde dojde k nějaké disharmonii, nehledejme chybu a vinu u jiných, ale v první řadě u sebe samých. Jen ten, kdo takto jedná, správným způsobem využívá čas, který nám ještě zbývá do vyvrcholení očisty a soudu. Toto je to nejdůležitější a nejtěžší, co musí dnes každý člověk udělat, neboť jen tímto způsobem jednající lidé obdrží v tlaku Světla posílení svého dobrého snažení, a to je vysoce povznese a poskytne jim ochranu v soudu. Snažme se proto ve vztahu ke vší okolní disharmonii hledat, a také odkládat především naše vlastní chyby.
Je pochopitelné, i když pro mnohé těžko přijatelné, že v jakýchkoli konfliktech a neharmonických situacích máme hledat vždy nejprve chyby sami v sobě. Ale tentýž princip funguje naprosto stejně také ve vztahu ke společenskému, a dokonce i celosvětovému dění. I v tomto případě, pokud se děje něco společensky negativního, máme hledat chyby v první řadě v sobě samých. Máme hledat svou vlastní zodpovědnost za to, co se kolem nás děje.
Jak ale konkrétně chápat tyto skutečnosti ve vztahu ke společenskému dění? Jak jsme například zodpovědní za všechno to, co se děje v souvislosti s pandemií, a hlavně v souvislosti se všemi opatřeními proti ní, která výrazně sahají na naši svobodu? Jak velkou chybu jsme udělali, když musíme snášet něco tak omezujícího, nesvobodného a stresujícího?
Lidstvo udělalo obrovskou chybu v tom, že se zaměřilo pouze na matérii. Že veškeré jeho úsilí je zaměřeno pouze tímto jediným směrem. Dokonce i všechno naše myšlení a celý náš vnitřní život se pohybuje pouze v tomto rámci a v těchto hranicích.
Lidé zcela zapomněli, že jsou bytostmi ducha, a že kromě materiálních povinností mají i povinnosti duchovní. Naše duchovní povinnosti spočívají v rozvíjení osobnosti prostřednictvím ctností. Prostřednictvím hodnot ducha, kterými jsou spravedlnost, čestnost, láska k bližním, čistota, dobro a snaha o přibližování se ke Stvořiteli prostřednictvím poznání a naplňování jeho Vůle. Rozvíjením těchto hodnot náš duch mocní, sílí, roste a prosperuje, a my tímto způsobem kráčíme ke štěstí a ke Světlu, protože toto je jediná pravá cesta, směřující ke štěstí jednotlivce i celého lidstva.
Pokud se ale o tyto hodnoty nesnažíme, nenaplňujeme je a ignorujeme je, náš duch slábne a chřadne. Usilujeme-li jen o materiální hodnoty a ignorujeme rozvoj svého ducha, jako bychom ho v sobě zazdili a uvrhli do žaláře, kde trpí, protože se nemůže svobodně rozvíjet.
A tato naše obrovská chyba, tento náš obrovský omyl způsobil, že se to vnitřně nesprávné překlopilo a manifestovalo do vnější podoby. Kvůli tomu, že jsme upřeli svobodný rozvoj našemu duchu, dospěly vnější poměry do stavu, kdy jsme my samotní zbaveni naší svobody. Neboť všechno to vnitřní, co v sobě neseme, má tendenci projevit se nakonec i navenek. A proto se naše vnitřní omezování ducha projevilo naším vnějším omezováním. Projevilo se nesvobodu, jakou dnes prožíváme. A tlak této nesvobody na nás je tlakem a pohnutkou na naše duchovní probuzení.
To, co dnes prožíváme v podobě nesvobody je ukázkou toho, kam až mohou věci dospět, když lidé ignorují hodnoty ducha. Tuto skutečnost, tento omyl a tuto chybu musíme prožít intenzivně na vlastní kůži, abychom pochopili, že jen člověk, který dopřeje svobodu a svobodný rozvoj svému duchu si zaslouží žít ve vnější svobodě. Kdo však upírá svobodu svému duchu, musí sám prožívat nesvobodu, a to až do doby, dokdy si svou chybu neuvědomí, neodstraní ji a nevydá se cestou duchovního rozvoje. A pokud si to neuvědomí vůbec, zemře jako vězeň a otrok, doživotně zbavený svobody, protože on sám v sobě navždy uvěznil vlastního ducha.
Začněme tedy tímto, zcela novým způsobem přistupovat k životu a při každé disharmonii, která na nás doléhá, hledejme v první řadě vždy naše vlastní chyby. Budeme-li je poctivě hledat, najdeme je, poznáme je a tím dostaneme příležitost je odstranit. Ať již je to ve vztahu k lidem kolem nás, nebo ve vztahu ke společenskému dění. Začneme-li takto přistupovat k životu, dokážeme ještě včas vybělit roucho své duše, a tím pádem bezpečně přejít nastávající očistou a soudem do harmonie nové doby, kterou mohou vybudovat jen lidé, správným způsobem pracující na rozvoji své osobnosti, a hlavně na rozvoji svého ducha.
)