Reklama
 
Blog | fortis@atlas.cz

Zdraví a nemoc! Pohled, který vás asi zaskočí

Tento článek obsahuje myšlenky, nepřijatelné pro mnohé materialisticky zaměřené lidi. Tragédií všech těchto lidí však je, že žijeme v univerzu, které má duchovní rozměr. A právě proto se je třeba dívat na všechny věci především z duchovního hlediska. A to platí bezvýhradně také o pohledu na problematiku zdraví a nemoci.

Všude kolem nás můžeme vidět mnohé snahy o zdravý životní styl. Lidé sportují a upevňují si svou fyzickou kondici, snaží se zdravě stravovat a aktivně se zajímají o to, co je prospěšné jejich zdraví. Není v tom samozřejmě nic špatného, avšak přece tu jen vyvstává jedna zásadní otázka. A sice jako, jakým způsobem a k jakému účelu dokáží využít potenciál svého zdraví a výborné fyzické kondice? Neboť zdraví a dobrá kondice mají být přece jen určitým předpokladem k tomu, aby člověk mohl dosáhnout plnosti života. Aby přežil svůj život naplno!

A ačkoli většina zdravých a vitálních lidí tohoto světa má dojem, že svůj život skutečně prožívají naplno, z duchovního hlediska se to lidsky chápáno „naplno“ jeví jako prázdnota, plytkost, povrchnost a bezobsažnost. A proto by bylo právě z tohoto duchovního hlediska pro tisíce lidí mnohem lépe, kdyby je postihla nějaká nemoc. Nemoc, která by je přinutila zabývat se otázkami, týkajícími se hlubšího smyslu života. Bylo by to pro ně mnohem lepší, než kdyby prožili svůj život ve zdraví a dobré kondici, aniž by si takovéto otázky vůbec někdy položili. Pak by totiž neprožili svůj život ve všeobecné povrchnosti a plytkosti tak, jak je to dnes běžné.

Neboť z duchovního hlediska, a tedy z hlediska skutečného zájmu lidské bytosti je mnohem lepší, pokud byť i prostřednictvím nemoci přijdeme k poznání pravého smyslu života a s ním spojených pravých hodnot, jako kdybychom byli celý život zdravými a fyzicky vitálními, avšak bez toho, že bychom měli potřebu dopracovat se k hlubším pravdám o vlastním bytí.

A právě v tomto paradoxním faktu se skrývá veškerá relativita lidského úsilí o zdraví a zdravý životní styl, které se stávají samoúčelní, pokud nesměřují k tomu, k čemu by měl život každého z nás směřovat. A sice, k hlubokému pochopení a naplnění skutečného smyslu naši existence! Neboť paradoxně, právě k tomuto cíli přiměje současného člověka dříve nemoc, než jeho dobrý zdravotní stav a dobrá kondice. Tato zarážející okolnost je z duchovního hlediska jednou z těžko pochopitelných zvláštností lidské povahy.

Proto jako výstraha pro všechny, pouze o zdraví těla usilující lidi, kteří nehodlají dát vlastnímu životu hlubší smysl znějí Kristova slova: „Co ti bude člověče prospěšné, kdyby si třeba celý svět získal, pokud uškodíš své duši?“ Co bude člověku prospěšné, kdyby prožil byť celý život ve zdraví a výborné kondici, kdyby žil třeba i dvě stě let, pokud nepozná a nenaplní pravý smysl vlastního bytí?

A za takovéto situace se pak může snadno stát, že ten, kdo je nemocný a jeho nemoc ho donutila hledat, najít a vykročit na cestu naplňování skutečného smyslu vlastního bytí, že paradoxně takovýto člověk, byť by i zemřel mladý, by byl na tom z duchovního hlediska mnohem lépe, než ten zdravý a dlouho žijící.

Ve zdravém těle, zdravý duch – říká známé úsloví. Toto úsloví však není správné, protože vzniklo pouze na základě lidské materiální omezenosti a ne z duchovního pohledu na realitu. Toto úsloví totiž mylně tvrdí, že pokud budeme usilovat o zdraví našeho těla, automaticky se tím dostaví i zdraví našeho ducha.

Duch je však duch a tělo je tělo! Každá z těchto dvou složek osobnosti přece potřebuje své. Tak, jako má tělo své požadavky, které je třeba respektovat a naplňovat, přesně tak je má také náš duch! Také jeho požadavky je třeba respektovat a naplňovat! Je proto nanejvýš mylné myslet si, že pokud uspokojíme požadavky těla, pokud tělu dopřáváme dostatečnou fyzickou aktivitu a vhodnou a kvalitní stravu, že tím zároveň uspokojíme i požadavky ducha. Že se zdravým tělem budeme mít zároveň i zdravého ducha.

To je omyl! Každý, kdo chce mít zdravé tělo, musí o něj dbát a stejně tak každý, kdo chce mít zdravého ducha, musí dbát o jeho potřeby a požadavky. Člověk proto nemůže zanedbávat svého ducha tak, jak je to dnes zažité a naivně si myslet, že pokud bude dbát o zdravé tělo, bude tím automaticky zdravý i jeho duch.

Tato zákonitost platí samozřejmě i opačně. Člověk nemůže naplňovat pouze potřeby svého ducha a podceňovat potřeby těla, protože by si tím přece řezal větev sám pod sebou. Neboť jeho tělo by chřadlo a duch by ztrácel pevnou životní oporu, kterou mu tělo ve hmotném světě poskytuje.

Nicméně takové případy jsou v současnosti ojedinělé. Jsou výjimkami, protože v současnosti je to úplně naopak. Dnešní lidé jsou totiž pouze lidmi tělesnými, kterým absolutně chybí rozvinutí duchovní složky jejich osobnosti. Dbají sice na své tělo, ale jejich duch chřadne!

Pokud jsou tedy sport, zdravý pohyb a vhodná strava potřebnými pro zdraví našeho těla, co je potřebné pro zdraví našeho ducha? Jak má člověk rozvíjet svého ducha a dát mu to, co potřebuje dříve, než jej k tomu donutí nějaká nemoc, nebo nějaká jiná osobní katastrofa v jeho životě?

Člověk musí dát svému duchu stejně, jako svému tělu přiměřený duchovní pohyb a kvalitní duchovní potravu. Oním duchovním pohybem je snaha člověka o poznání nejhlubších souvislostí vlastní existence. Snaha o hledání poznání skutečného a pravého smyslu našeho života. Snaha o získání odpovědí na základní existenciální otázky a sice, kdo jako člověk jsem, odkud přicházím a kam směřuji? Jaká je moje role a moje poslání v tomto stvoření?

Pokud člověk ve své upřímné snaze vyvine takový vnitřní duchovní pohyb, právě na základě něj se mu pak dostane odpovídající duchovní potravy, která nasytí jeho ducha. Dostane se mu možnosti načerpat duchovní potravu ze zdroje, který mu dá uspokojivé odpovědi na všechny jeho otázky. Onou duchovní potravou je tedy duchovní poznání, prostřednictvím realizace kterého bude moci správným a plnohodnotným způsobem prožít svůj život.

Vyviňme proto nejprve silný duchovní pohyb prostřednictvím vážné a upřímné snahy o poznání pravého smyslu našeho bytí. A prostřednictvím něj se nám pak dostane pravé duchovní potravy, která nasytí a naplní našeho ducha.

Dejme tělu, co potřebuje tělo! Dejme však také duchu, co potřebuje duch! Dejme císaři, co je císařovo a Bohu, co je Boží! Dejme hmotě, co je hmotné a duchu, co je duchovní! Dejme tělu pro jeho zdraví přiměřený pohyb a kvalitní, vhodnou potravu a dejme zároveň i duchu přiměřený duchovní pohyb, prostřednictvím hledání odpovědí na otázky skutečného smyslu našeho bytí. Na základě takového duchovního pohybu nám bude pak dopřáno sáhnout do zřídla pravé a životodárné duchovní potravy. Duchovní potravy, která dá plnost a plnocennost celému našemu bytí!

Pamatujme tedy, že ve zdravém těle automaticky nepřebývá i zdravý duch! Pamatujme, že stejně, jako usilujeme o zdraví těla musíme usilovat i o zdraví ducha. Jinak totiž zůstaneme polovičními lidmi tak, jako dosud. Polovičními lidmi se zdravým tělem, avšak chřadnoucím, zakrslým a pomalu umírajícím duchem. Duchem, kterému chybí zdravý duchovní pohyb a bez něj i osvěžující a životodárná duchovní potrava.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama