Přečtěte si jeden zajímavý názor na karmu: „Pokud někdo vlastní velké majetky, bylo mu to dáno proto, že to má v karmě.
Ten, kdo majetky nebo peníze nemá a žije, jak se říká, z ruky do úst, ten to má také v karmě a musí se svým životem právě takto přebíjet. Netřeba tedy litovat toho, kdo to má těžké, protože je to jeho karma. Nikomu není „shora“ ubližováno a nikomu není „shora“ dáno bohatství jen tak pro nic za nic.“
Žel, takovýto pohled nelze považovat za zcela přesný a správný. Podobným, ne zcela správným způsobem je například chápána karma v Indii, kde leží po ulicích žebráci a nemocní, a je tam ještě mnoho jiné, přímo neuvěřitelné bídy, přičemž tamní lidé jsou přesvědčeni o tom, že to má karmický původ, a že dotyčným je z tohoto důvodu souzeno trpět. Proto nechávají věcem volný průběh a o tyto lidi se nestarají.
Podobný postoj je však nesprávný! Ano, na jedné straně je to samozřejmě karma, avšak na druhé straně to vůbec neznamená, že těmto lidem nemá být poskytnuta pomoc. Že jim nemá být projevován soucit a lidskost. Že jim nemá být projevována láska. Láska k bližním! A právě poznání tohoto, do těch dob na zemi v podstatě neznámého, vesmírného principu vzájemné, pomáhající a podporující lásky, nám před 2000 lety přinesl Syn Nejvyššího.
Když byla řeč o Indii, tak tam se tento princip snaží jako jediní prakticky uplatňovat právě křesťané. Tím nemá být řečeno, že by současné křesťanství jako takové neobsahovalo množství chyb, pokřivení a nesprávností, avšak v tomto konkrétním případě jedná správně.
Zmíněný princip vzájemné podpory a pomoci je totiž žádoucí a Světlem chtěný! Je novým, daleko lidštějším a tudíž vyšším pohledem na karmu, než jaký mají východní náboženství!
Lidé si mají vzájemně pomáhat, podporovat se a vycházet si vstříc v každé situaci. Mají pomáhat těm, kteří trpí, nebo jsou jinak, třeba materiálně znevýhodněni. Nemají svou vlastní lhostejnost a nevšímavost vůči utrpení jiných zdůvodňovat jejich špatnou karmou.
Takové něco je vrcholně nesprávné! Je například nesprávné, že v současném, takzvaném volném tržním systému je lidem umožněno zneužívat jiných jen proto, že oni osobně vlastní více a ti druzí méně. Že svou ekonomickou převahu šikovně, ale egoisticky využívají ve vlastní prospěch a v neprospěch toho druhého.
Takový postoj není ničím jiným, než proviněním vůči velkému Zákonu Lásky! Je to provinění, za které v působení dokonalých Zákonů stvoření poneseme plnou osobní zodpovědnost! Právě takovým postojem a jednáním se mnozí z nás zatěžují obrovskou karmou, která je vrhá zpět o celá staletí.
Neboť vůči velkému Zákonu Lásky se můžeme provinit dvojím způsobem. A sice tím, že konáme zlo, ale také tím, že jsme nekonali dobro, které jsme měli a mohli vykonat. Dobro, které jsme měli a mohli vykonat jménem lidskosti a ve jménu lásky k našim bližním. Velmi názorně nám to bylo přece ukázáno v podobenství o milosrdném Samaritánovi.
)