Náš svět je sporadicky atakován tragickými přírodními katastrofami. Jejich výsledkem bývají často značné oběti na životech a obrovské materiální škody. Kdo poněkud sleduje přírodní dění může vidět, že tyto věci mají stupňující intenzitu.
Zkáza bývá nejednou tak velká, že lidé si začínají klást znepokojivou otázku: proč? Proč k takovému něčemu dochází? Nedalo by se tomu zabránit? Existuje vůbec nějaká uspokojivá odpověď, která by nám umožnila pochopit skrytou podstatu podobných jevů a jejich skutečné příčiny, a tím se v budoucnu vyvarovat, když už ne materiálních škod, tak alespoň značných obětí na lidských životech? Odpověď bychom se měli snažit vážně hledat proto, aby se přírodní katastrofy spojené s utrpením lidí více neopakovaly.
Proč tedy na nás dopadají přírodní katastrofy?
Železný zákon, který se neustále a do puntíku naplňuje v samočinném chodu našeho univerza zní: Každé akci odpovídá přiměřená reakce! Nebo jinak řečeno: Co kdo zaseje, to také sklidí!
Proto platí, že přesně v takové míře, v jaké lidé ničí, utlačují a drancují přírodu, přesně ve stejné míře jim to jednou ona vrátí zpět. Přírodní katastrofy různého druhu nejsou tedy ničím jiným, než odpovědí Matky přírody na špatné jednání lidí. Prostřednictvím nich se nám snaží ukázat, že něco není v pořádku, a že bychom měli změnit své smýšlení a jednání.
Lidé však nechtějí vidět v přírodních katastrofách to, čím ve skutečnosti jsou. Nechtějí v nich vidět napomenutí a intenzivní impuls k nezbytnosti změny sebe samých. Lidé zůstávají slepí a hluší!
Z tohoto důvodu se nyní pokusím srozumitelně zformulovat v podobě naší řeči to, co se nám sobě vlastním způsobem snaží říci a zprostředkovat Matka příroda:
„Ze mě jste vyšli a proti mně jste se obrátili! Ničíte vodu, vzduch i zemi! Ničíte a trápíte zvířata i rostliny! Ve skutečnosti je však vaší povinností brát na mě ohled a žít se mnou v souladu. Ve skutečnosti máme vzájemně spolupůsobit.
Vy jste se ale obrátili proti mně proto, že se ženete za nesprávnými hodnotami. Chcete pouze mít, vlastnit a užívat si. Vaše chtění je pouze nízkého druhu a vaše touhy jsou zaměřeny pouze na hmotné a na něco, z mého pohledu tak absurdního, jako peníze.
Člověk má však usilovat a toužit po něčem úplně jiném! Má usilovat o dobro, čistotu a spravedlnost! Má se snažit být stále lepším člověkem, a pak se mu dostane všeho, co potřebuje. To jsou pravé hodnoty, hodné vašeho úsilí!
Tyto nádherné, velké a nehynoucí hodnoty vám neustále připomínám čistotou svých zurčících vod, svěžestí ranního vzduchu, majestátní nádherou hor, nevinností zvířat, křehkou krásou květin, hřejivým jasem Slunce a zdravým zimním chladem. Stále se vás tiše snažím nabádat k dobru a úctě ke všemu, co existuje kolem vás. A v nemalé míře také k vděčnosti a úctě k tomu, z něhož rukou to všechno pochází.
Vy však neposloucháte můj tichý hlas, hlas Matky přírody. Nemáte na to čas, protože se ženete za svými pomýlenými hodnotami a místo toho, abyste brali ohled nejen na mě, ale i na lidi kolem sebe, místo toho mě jen ničíte a způsobujete mi utrpení.
Dlouho, velmi dlouho jsem tohle všechno mlčky snášela a trpělivě čekala, že jednou přece jen procitnete a vzpamatujete se. Teď však, když pohár mé trpělivosti protéká, se budu muset k vám začít přimlouvat jinak. Pozvednu svůj hlas tak, abyste ho už nedokázali přeslechnout. Aby se vás hluboce, i když žel, také bolestně dotýkal.
Proto k vám nyní promluvím ve větrné smršti, v nekonečných požárech, v hukotu zemětřesení a v ničivé zkáze vodního živlu.
Já, Matka příroda budu a zůstanu vždy silnější, než jste vy! Ze mě jste vyšli a musíte se mě naučit respektovat! Musíte se naučit úctě a lásce nejen ke mně, ale také k sobě samým navzájem. Musíte obrátit svůj pomýlený žebříček hodnot! A to buď dobrovolně sami od sebe, nebo násilím a pod tlakem.
Nechci vám ubližovat a způsobovat utrpení. Avšak v sebeobraně vám teď musím začít vracet přesně to, co mi vy samotní už dlouho způsobujete. Tím ale jen nastavuji zrcadlo vašemu vlastnímu, špatnému jednání. Tomu, jací opravdu jste! Pochopte to! Uvědomte si to! A změňte se! Změňte se k lepšímu, aby na vás nemuseli dopadat další bolestivé rány z mých rukou. Změňte se k lepšímu, abych vás nakonec nemusela navždy odstranit z povrchu zemského, jako nepolepšitelné škůdce.
Doposud jste vy, lidé, bezohledně přetvářeli přírodu na svůj vlastní obraz. Nyní však nastává čas, kdy budu já, Matka příroda, přetvářet vás lidi na Boží obraz. Na obraz toho, jak mají lidské bytosti skutečně vypadat, jak mají žít, jaké hodnoty mají uznávat a jak se mají chovat k přírodě i k sobě samým.
Vzhledem k tomu, jací jste teď, to bude proces bolestivý, ale nezbytný. V současnosti stojíme na jeho prahu.“
)