Připomeňme si staré známé úsloví, že není všechno zlato, co se třpytí. Toto rčení platí mimo jiné také v duchovní oblasti.
Existuje totiž obrovské množství různých duchovních poznatků a praktik, které nás mohou na první pohled zaujmout a zdají se nám hodnotné, ale žel, ve skutečnosti nemají téměř žádnou cenu. Ba co víc, mohou nejednou spíše odvádět od správného směru a způsobovat velké překážky.
Z tohoto úhlu pohledu se podívejme na problematiku energetických center lidského těla – takzvaných čaker. Nelze si nevšimnout, že v křesťanství, konkrétně v Bibli, a zejména v evangeliích, a ani v tom nejzásadnější díle, podávajícím ucelený výklad všech zákonitostí ve stvoření, a sice v díle „Ve Světle Pravdy“, se zmínka o čakrách nenachází. Přitom ale zůstává faktem, že energetické body, nazývané čakry, v našem těle opravdu reálně existují.
Pokud ale vezmeme na zřetel výše zmíněnou skutečnost, že v zásadních textech, týkajících se křesťanství, i v zásadním díle, komplexním způsobem pojednávajícím o Pravdě ve stvoření není žádných zmínek o čakrách, svědčí to o jednom jediném. A sice o tom, že z hlediska reálného duchovního vývoje nemá prozatím toto poznání pro náš skutečný vzestup žádný význam. Pravá cesta ke Světlu je totiž podmíněna přirozeným zachováváním základních norem, shrnutých do Mojžíšova Desatera a do evangelií.
Pokud se tedy člověk v reálném životě řídí těmito principy, spontánním, nenásilným a přirozeným způsobem se harmonizují, očišťují a vyvíjejí také energetická centra v jeho těle, nazývané východními učeními čakrami. Dochází k tomu samočinně a přirozeně, aniž bychom o tom museli něco vědět. A právě tato cesta absolutní přirozenosti je z hlediska zákonitostí ve stvoření jedině správná a chtěná.
Nauka o čakrách a jejich stimulaci k nám přišla z východních náboženství a bývá automaticky spojována s pojmem meditace. Existuje množství meditačních technik, které učí, jak se koncentrovat na tyto energetické body, jak je stimulovat a ovlivňovat. Je však třeba co nejostřejší zdůraznit, že z hlediska zdravého duševního a duchovního vývoje jde o něco zcela nepřirozeného. Jde o umělý zásah do duševně – psychických složek naší osobnosti, za účelem takzvaného urychlení duchovního vývoje. Ten však ve skutečnosti nelze nijak uměle urychlit žádnou z meditačních technik. K pravému duchovnímu rozvoji dochází jedině prostřednictvím prostého, každodenního života, žitého podle Vůle Stvořitele.
Ale mnozí lidé, kteří sklouznou k podobným praktikám získávají klamný dojem, že tím duchovně rostou. Obzvláště, pokud se jim na základě propracované, ale nepřirozené stimulace energetických center uvolní vstup do jemnějších úrovní bytí. Člověk však tímto způsobem pouze předčasně otevírá brány, které z hlediska jeho skutečné duchovní zralosti měli pro něj zůstat ještě zavřené. Takové něco nevyhnutelně způsobuje dalekosáhlé a dosud nepoznané škody.
Kdyby totiž člověk dospěl k získání určitých vnitřních schopností přirozeným způsobem, čili životem podle Vůle Stvořitele, zcela samovolně by se mu otevřel vstup do jemnějších úrovní, bližších Světlu, kde se již není třeba obávat negativních vlivů takzvaného záhrobního světa, schopných přivodit poškození duševního těla.
Avšak nepřirozeným stimulováním energetických center, bez ohledu na skutečnou duchovní zralost osobnosti, se člověk zcela bez ochrany otevírá vlivům nízkých záhrobních úrovní, což může, a nejednou také vede k těžkým poškozením psychiky dotyčného.
Na závěr je třeba proto zvlášť zdůraznit, že pouze to, co je přirozené je také zdravé a správné. Ve východních učeních, které k nám v současnosti přicházejí je určitě mnoho pozitivního, dobrého a užitečného. Ale třeba být velmi opatrný, protože je tam také hodně lidmi vnesených, falešných představ a zkreslení, které nemají se skutečným duchovním vzestupem nic společného. Právě naopak, prostřednictvím těchto mylných praktik a znetvoření se otevírají brány temnu, a pod klamnou iluzí duchovního vzestupu bývá právě temnotě vydáván napospas vnitřek nevědomých a důvěřivých lidí.
)